farář Jan Košťál

• 13.3.1908 – narození v Hradci Král.
• 1931-1936 – diakon ve Svaté Heleně v Rumunsku
• 27.11.1938 – ordinace
• 1936-1945 – diakon v Zábřehu
• 1945-1946 – diakon v Šumperku
• 1946-1952 – vikář v Šenově
• 1.7.1952-30.9.1957 – vikář v Ostravě
• 1957-1971 – farář v Novém Městě pod Smrkem
• 1971 – v.v.
• 1972 – vikář v Přerově
• 1973-1984 – vikář v Novém Městě pod Smrkem
• 1985 – v.v.
• 14.3.1989 – úmrtí

„Když jsme bydleli v Ostravě, tak jsem byl v letech kdy mne zajímalo kolo, stavba rádia, výbušniny, sbírání známek, hra na kytaru, lukostřelba, Ilonka, kouřen (mateřídouška) a nějaký tatínek mi mohl být ukraden. Ale přece jen jsme měli některé styčné body, např. jsem hrál při bohoslužbách někdy na varhany, jezdil s tatínkem hrát při bohoslužbách v Kunčičkách či Bohumíně. Bohoslužby byly tehdy dvakrát za neděli, ve středu biblická hodina, nedělní škola v šesti skupinách (také jsem učil). Mládež žila velmi čile a byla osvěžována různými faráři, kteří sloužili v dolech jako vojáci uPTP, např. bratří Kabíčkové. Bylo nás doma kolem stolu denně jako na svatbě a když přišla návštěva (Lejdar, Nekvasil) tatínek prohlásil: „Maminko, přilej vodu do polévky, vedu návštěvu.“ Kromě sborového provozu tatínek pohřbíval v krematoriu, protože ŘK církev tehdy kremaci neuznávala. Podařilo se mi převzít telefonickou zprávu o konání pohřbu a zapomenout ji tatínkovi vyřídit. Ještě že se v krematoriu ptal! Tatínek nastoupil v Ostravě jako vikář, nevím, zda to byla pro ostraváky dostatečná společenská výše. Dělal si farářské zkoušky a tak toho měl moc a koncem jeho působení v Ostravě už chodil pěšky, protože mu nervově nedělala dobře jízda tramvají. Navíc v této politicky vypjaté době musel čelit i nabídkám angažovanosti k režimu. Že dovede ovládat lidi a tak by si polepšil. I v těchto situacích se držel hesla „s kloboukem v ruce projdeš celý svět“ a s „pány“ si udržel uctivý odstup. Naši sousedé byli manželé Halvovi se kterými naši občas poseděli. Prof. Halva učil na gymnasiu nejstarší sestru Drahomíru a vyvolával ji zvoláním: dcero siónská. Já se Zdenkem kouřil za komínem tu mateřídoušku a trefoval se do slepic na dvorku prakem…“

Daniel Košťál, syn, kurátor sboru ve Valašském Meziříčí