farář František Polák, PhDr.

• 30.3.1888 – narození v Sudicích u Boskovic
• 1912-1918 – vikář v Krouně, Rané, Valašském Meziříčí
• 1918-1919 – vikář v Praze-Žižkov
• 1920-1924 – farář v Ostravě
• 20.10.1924-1930 – katecheta v (Slezské) Ostravě
• 1930-1940 – profesor náboženství na českých školách ve Vídni
• 19.2.1940 – úmrtí, Vídeň

Prvním farářem v Ostravě byl v roce 1920 zvolen vikář František Polák, který zde pracoval již od roku 1919. V roce 1921 vykonal spolu s br. Gillarem cestu po Švýcarsku, aby získali finanční pomoc pro plánovanou stavbu sborového domu… V Ostravě-Vítkovicích zavedl pravidelně dvakrát měsíčně služby Boží a mimo to konal občasné biblické hodiny i jiná shromáždění. V roce 1924 zde byla založena kazatelská stanice, jedna z nejživějších při ostravském sboru.

Takto na něj vzpomínal kurátor valašskomeziříčského sboru František Volek v ročence r. 1918:
„…Ale po nuceném odchodu bratra Zbořila a úmrtí ředitele Krejska nastala smutná doba. Rok 1913! Není ani možné dost jasně vypsat ty doby, jaké prožíval výbor kazatelské stanice! Až v druhé polovici třináctého roku povolán byl vikář František Polák. Jmenovaný pravidelně dojížděl do Moravské Ostravy a Orlové, kdež v obou kazatelských stanicích, jako částech sboru střítežského, veškeré duchovenské funkce zastával. Později počal si vikář Po-lák blíže všímati svízelného postavení finančního kazatelské stanice ve Valašském Meziříčí. Po vyhlášení světové války poměry ještě více všestranně se zhoršily. Zůstalo nám jen několik věrných přátel a tím poznali jsme celou svoji opuštěnost a ohroženost. Příspěvky našich údů činily za rok 1915 asi 280 K, ale jen na úroky potřebovali jsme 1.100 K. K tomu kde vzít na jiné vydání a splát-ky dluhu? Co nás šest nebo sedm rodin mohlo pro zachránění vykonat? Ostatní byli zachváceni neustávající válečnou hrůzou. A v této těžké chvíli otevírá Bůh ústa vikáře Poláka, aby vykřikl evangelickému Sionu slova ‚Zachraňte.‘ Po dohodě se seniorem Jelínkem rozezvučely se všechny seniorátní úřady, všechny kazatelny evangelických sborů a všem přátelům a známým řekli jsme, oč se jedná. Kromě toho vypravil se vikář Polák osobně vykonat podomní sbírky v některých evangelických sborech v Čechách i na Moravě. Výsledek sbírek byl překvapující. Náš Sion nezůstal hluchý. Po uzávěrce roku 1918 měli jsme téměř celých 20.000 K dluhu splaceno a mimo to dotační fond vzrostl na 15.000 K. Tím byl sbor náš nejen zachráněn, ale zároveň položen základ k dnešní jeho samostatnosti…“)