Vznik první evangelické modlitebny na území Ostravy spadá až do 60. let 19. století. Evangelíci, obdobně jako např. židé, se dlouhá léta nesměli ve městě usazovat; od vyhlášení Obnoveného zřízení zemského pro Moravu v roce 1628 zde bylo ostatně jediným povoleným náboženstvím katolické, a výrazný obrat k lepšímu přinesl těmto jinověrcům až toleranční patent císaře Josefa II., díky němuž mohli být na území habsburských dědičných zemí víceméně společensky emancipováni a v rovině náboženské alespoň trpěni (úplného zrovnoprávnění se dočkali až v roce 1861).
Příliv evangelíků do ostravských obcí, který nastal v 19. století, souvisel úzce s prudkým rozvojem zdejšího průmyslu; doly, hutě, železárny a v neposlední řadě i rostoucí železniční síť přitahovaly řadu přistěhovalců ze sousedního Těšínska i z Pruska, kteří se ve velké většině hlásili k augšpurskému vyznání. Zprvu se jednalo jen o desítky, později o stovky osob; avšak již tehdy mohly nastat ve městě problémy např. s pohřbíváním zesnulých. Uvádí se případ, kdy pro odpor katolické farnosti musel být zesnulý evangelík převážen několik hodin až na hřbitov v Suchdole nad Odrou. Protože nejbližší evangelické kostely byly právě v Suchdole a nebo v Dolních Bludovicích, byla účast na bohoslužbách drahou a časově náročnou záležitostí, i když podniky, kde byli evangelíci zaměstnáni, často vycházely svým dělníkům vstříc a Severní dráha Ferdinandova vypravovala prý dokonce pro své zaměstnance jednou ročně do Suchdolu zdarma zvláštní vlak.
Otázka hřbitova mohla být vyřešena díky velkorysosti majitele Vítkovických železáren Salomona Meyera Rothschilda, který v roce 1857 věnoval k těmto účelům evangelíkům pozemek při dnešní Vítkovické ulici (naproti Ústřednímu autobusovému nádraží).
Bezprostředně poté byla zahájena sbírka na výstavbu modlitebny, avšak potřebné prostředky – 6000 zlatých – mohly být vzhledem ke skromnému počtu zdejších evangelíků nashromážděny až s pomocí Nadace Gustava Adolfa v Lipsku. Kostelík podle projektu ostravského stavitele Josefa Krause byl vystavěn v letech 1860 – 1862 a slavnostně vysvěcen v říjnu téhož roku. Vzhledem k tomu, že evangelická církev nezná kult světců, jsou její chrámy prostě jen příbytky Božími, a tak i nový objekt nenesl žádné vlastní jméno a býval označován pouze jako evangelický kostel či kaple. Dochovaný stavební plán vypovídá o skutečně skromných rozměrech prostě zařízené budovy – asi 15 metrů na délku a 8 metrů na šířku, s věžičkou a zvonicí taktéž 15 metrů vysokou. Zevnějšek byl pojat v historizujícím, novorománském slohu.
V roce 1878 byl kostel dovybaven varhanami a k svému 25. jubileu obnoven a rekonstruován, avšak díky své omezené kapacitě přestal záhy vyhovovat rostoucím nárokům; již v roce svého otevření počet příslušníků zdejší evangelické komunity dosáhl 500 osob, zatímco kapacita modlitebny byla pouhých 200 osob. Vzhledem k omezenému množství dostupných finančních prostředků se však zdejší evangelíci museli spokojit s tímto provizoriem až do roku 1907, kdy byl otevřen nový velký evangelický chrám na dnešní Českobratrské ulici.
Evangelický hřbitov sloužil svému účelu více než šedesát let; pohřebiště bylo definitivně zrušeno v roce 1934. Kostelík, který po dostavění nového chrámu dosluhoval již jen jako hřbitovní kaple, mohl být ještě jednou využit počátkem 20. let, kdy se intenzivně jednalo o možnosti zřízení krematoria v Moravské Ostravě. Padl i návrh, aby tato kaple byla adaptována na obřadní síň, k níž by byla přistavěna kremační pec, vytápěná plynem z koksovny Karolíny. Evangelický farní úřad však za odprodej pozemku a kaple požadoval příliš vysokou částku 300 000 korun, a tak i z tohoto projektu sešlo a objekt kaple byl v roce 1925 zbořen.
Převzato z: Archiv Města Ostravy
Evangelický hřbitov v Moravské Ostravě je zaniklý evangelický hřbitov v Moravské Ostravě (dnes součást Ostravy). Jeho výměra činila 8245 m2. Stával u silnice do Vítkovic poblíž Dolu Šalomoun, zhruba v místě dnešního salesiánského kostela Don Bosco.
Hřbitov byl založen roku 1858.
Roku 1862 byl na hřbitově postaven nákladem 10 000 zl. stavitelem Josefem Krausem novorománský kostelík; posvěcen byl 30. října 1862.
Poslední pohřeb se na hřbitově uskutečnil 26. listopadu 1921; o deset let později byl hřbitov zrušen.
Převzato z: Wikipedie