Vadí? Nevadí?

Co jsme ochotni tolerovat a co nám vadí? Může do kostela vstoupit pes? Je uctivé se mezi sebou bavit, když varhaník začne preludovat? A mohou se do kostela nosit jeansy? A mohou vůbec ženy nosit kalhoty? Musí mít kurátor sako? Mohou děti v kostele jíst, aby nemluvily a nerušily? Nebo by tam raději neměly být? A mohou po bohoslužbách běhat v sále okolo stolu Páně? Vadí? Nevadí?

Některé z těchto otázek se dostaly na jednání staršovstva a otázka je, kde a jak na ně staršovstvo bude hledat odpovědi.

Než rozpoutám diskusi a budeme hledat biblické či teologické argumenty, zavedu vás do světa internetových protokolů. V základních dokumentech (specifikacích) internetu, který byl původně budován jako vojenská komunikační platforma, se uvádí návrhový princip robustnosti. Doslova se tam píše „TCP implementace by se měly řídit obecným principem robustnosti: buď konzervativní v tom, co děláš, buď liberální v tom, co přijímáš od ostatních“ (be conservative in what you do, be liberal in what you accept from others). Tohle není pokyn pro uživatele internetu, ale pro vývojáře, kteří píší program, který posílá a přijímá data. Jestliže můj program nějaká data posílá, musí se striktně (konzervativně) držet definovaných protokolů. Musí dodržet předepsanou formu, i když je to pracné a některé věci se mohou jevit nadbytečné. Naopak, pokud moje programové rozhraní nějaká data přijímá, mělo by být tolerantní k formálním chybám vstupu. Samozřejmě, pokud by se první polovinou principu řídili všichni, druhá část bude nadbytečná. Ale protože v každém programu je alespoň jedna chyba a v každé komunikaci je přítomen šum, druhá polovina principu nám umožňuje, aby ke komunikaci vůbec došlo a neomezila se jenom na přísná chybová hlášení.

Tento princip nám jistě není cizí – všichni jsme četli text, ve kterém byly pravopisné (formální) chyby, a přesto jsme ho autorovi nevrátili s tím, že si jej musí opravit, než si to budeme ochotni přečíst. Na druhé straně záměrně nepíšeme hrubky, protože nám jde o to, aby nám bylo rozumět. Dobrá komunikace, která je v základu lidských vztahů, se přirozeně vyznačuje snahou a tolerancí. Nedostatek snahy a hlavně netolerance komunikaci (nejen internetovou) znemožňuje.

Mluvme tedy o těchto věcech, hledejme jak být zdravě konzervativní – jak činit ostatním to, co chceme, aby činili oni nám. A jak být liberální – a odpouštět našim viníkům.

Michael Waloschek