Konfirmační kázání Katky Krupové

7. června 2022

Na svatodušní neděli proběhla v našem sboru konfirmace Kateřiny Krupové. Katka je členkou ČCE na Smíchově v Praze. Chtěla ale mít konfirmaci ve své rodné Ostravě a tak si s sebou vzala smíchovského faráře Maroše Klačko a pár presbyterů. Katka nám řekla svědectví své víry (kázáni) na základě textu z Izajáše 61,1-3.

Konfirmační kázání Katky Krupové
7. června 2022 - Konfirmační kázání Katky Krupové

Iz 61,1-3

Hospodin mě pomazal k tomu, abych
         nesl radostnou zvěst pokorným,
         poslal mě obvázat rány zkroušeným,
         oznámit zajatcům svobodu a vězňům propuštění.

          Hlásat léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha,
          potěšit všechny truchlící.                     
          Pozvednout truchlící na Siónu,
          dát jim místo popela na hlavu čelenku,
         olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje.

Nazvou je „Stromy spravedlnosti“ a „Sadba Hospodinova“ k jeho oslavě.

Bůh si nevybírá jednoho člověka, aby jen on činil dobro, ale aby na něm všem ukázal - jak dobro činit. Tady v tomto textu posílá udělat proroka sedm věcí:

zvěstovat, obvázat, oznámit,
hlásat, potěšit, pozvednout
a dát místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení

Hlásat, Oznámit, Zvěstovat,

Nejprve ty první tři podobné. To bychom si možná dokázali nejlépe představit. Přijít k někomu a říct mu nějakou novinu po případě drb. O to se tady, ale nejedná. Máme jen předat co víme a v co věříme. Třeba situace, kdy se nás někdo ptá na naši víru.  Buď: “jestli věříme”  nebo: “proč by oni vůbec měli věřit.”
Co by jste řekli?

My, ale nemáme chodit po světě jako reklamní poutače na boží království,  jako něco ve stylu: modlete se v nebi bude pizza zdarma.  Máme jen předat co víme a v co věříme a jestli budou věřit to už je na nich.

Obvázat

To nemusí hned znamenat doslova zachraňování životů ani žádný lékařský zákrok,  Nemusíte být doktorem. Třeba jen vidíte, že je váš přítel smutný a pomůžete mu se z toho nějak dostat. Být při něm je někdy nejvíc, co můžete udělat  a dokonale mu tím obvázat rány, potěšit ho.

Potěšit, pozvednout na duchu

Není to asi nějak moc hluboké, ale vezměte si třeba klauny.  Proč přece existují, no, aby se lidi mohli smát. Abychom se my smáli. A neznamená to snad, že jsou přímými posli Boha? Vždyť co je silnější emoce než upřímný smích.  Smějeme se, když jsme šťastní a štěstí je skvělé nejen pro nás, ale i pro lidi, co se na nás dívají.Pro nás osobně stačí když si dáme předsevzetí, že každý sen rozesmějeme jednoho člověka, kterého jsme ještě ten minulý neznali. Já sama jsem to posledních pár týdnů zkusila a není to nic lehkého - ale stojí to za to.

A nakonec: dát místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení

To neznamená dělat indiánské rituály s palmovým olejem. Ale ocenění, vyznamenání, pochvala. Znamená to vidět v tom druhém hodnotného člověka. A dát mu to najevo.  Ta hodnota, cena není v penězích, majetku, postavení nebo výkonu,  Ale prostě v tom, že je dítě Boží.

My můžeme taky zkoušet ukázat ostatním: To zvěstování, to obvázování, to oznámování radostné zvěsti. To hlásání, to potěšování, to pozvedáváni a snažit se v nich vidět dítě Boží.

Kateřina Krupová, ČCE Smíchov
 Toto zamyšlení vznikalo během konfirmační přípravy.