Speyer 2015

pátek 31. července 2015

„Mezinárodní setkání mládeže z partnerských sborů“ – o tom jste ještě neslyšeli, že? My také ne, a proto jsme se jeli podívat, co to obnáší. [Pravděpodobně náš partnerský sbor ve Speyeru (Německo) tuto akci pořádá, aby se mládež, která by se na příští rok mohla chystat do Ostravy (na Partnerskou konferenci), sdružila už teď. Jinak by to asi dopadlo tak, že by možná do Ostravy ani nepřijela, protože tam nikoho nebude znát. A tak akci se nejen účastníme ale ji vítáme!] Setkání mládeže se koná v Familienlandheim Langmühle a pak ve Speyeru. Oficiální začátek je až v sobotu po obědě. Nás, „Ostraváků“ je jedenáct.
Vlakem do Prahy a pak autobusem do Mannheimu jely: Eliška (Lupík Úpík) Vlčinská, Maru (Sára) Sabóová, Michael Skotnica, Tomáš Rajdus, Jana Grollová a (autorka těchto slov) Ewa Jelinek.
Zvlášť pak (autem) v soboru dojedou ještě: Adéla Holibková, Adam Lokajíček, Ester Holibková, Adéla a Petr Moravcovi.
Informaci o tom, kolik je účastníků z ostatních sborů, se dozvíte později. Necháme si to jako překvapení. Pro nás to totiž překvapení bylo.
Cesta vlakem do Prahy byla pohodová (až na to, že jsme museli luštit německy psaný program setkání). V Praze jsme si sedli do jednoho fast foodu, kde jsme hrali „lístečky“ a užívali si neomezený příjem tekutin. Cestování autobusem bylo už náročnější. Nejdřív jsme si dopřáli půlhodinu vyhlídkové jizdy Prahou a pak jsme usnuli zděšení, že nás čeká celkem 8,5 hod v jedne poloze. Naštěstí noční můry odehnaly zásuvky na palubě (ale nefunkčního wifi po celou dobu jízdy neodpustíme).
Do Mannheimu jsme přijeli se zpožděním, asi kvůli jakémusi problémů s cestujícími ve Frankfurtu nad Mohanem. To nam bylo ale úplně jedno, protože město nás úchvatilo svou krásou a tak jsme se mohli kochat o to déle.
Zpátky k Mannheimu. Čekaly tam na nás Anja, Nomi a dva mikrobusy. Cestou do Speyeru (asi kvůli koloně), trošku ztratily cestu („ráda bych věděla kde jsem…“, „snad tam dojedeme ještě této noci…“), pak ji našly aby se v zapětì rozdělily a „honily“ kdo bude první na místě. Nomi to překvapivě vyhrála a pak jako odměnu dostala čekání na Anju a její klíče k bráně. Všichni byli spokojeni.
Na parkovišti před obřím kostelem (který ale ve tmě už nebyl moc vidět) čekali naší hostitele. Marion nás uvítala větou „Vitejte ve Speyeru“ a dostali jsme „konferenční“ materiály. A pak se šlo spát.

sobota 1. srpna 2015

Sobotní ráno jsme začali snídani u hostitelů: Tomáš u rodiny Schukraft, Michael u rodiny Baldus, Jana u Marion, Eliška a Marie u rodiny Beyer a Ewa u Elke. Pak většina z nás v 10 hod se sešla u kostela a podnikla procházku městem Speyer. Nejdřiv jsme vešli na městskou věž a obdivovali výhledy, pak jsme se centrem města dokutaleli do katedrály a k Rýnu. Pak domu/do restaurace na oběd. Jen Jana se místo procházky městem šla podívat do akvárium na krokodýly a žraloky. V 15:30 jsme se zas sešli u kostela ale už za účelem odcestovat do Langmühle. Po 15 min cesty jsme se zastavili na parkovišti, protože Dessaušti, kteří právě dorazili do Speyeru, chtěli cestovat v konvoji s námi. Krátký postoj se promenil v půlhodinu, kterou jsme si zpříjemnili zmrzlinou.
Cesta do Langmühle byla také zajímavá (vinice, lesy, pahorky, skály, tunely). Na místo jsme dorazili v 17:30. Je to církevní středisko určeno pro rekreaci. Takže široko daleko nic, samozřejmostí bylo „wifi free“ (nikoli „free wifi“). 
Pak následovalo: seznámení s místem, rozdělení do pokoji, příprava večeře, večeře samotná a seznamovací hry, během kterých dorazili: Adély, Ester, Adam a Petr.
Během těch her jsme se také dozvěděli, že pro hodně lidi je to vůbec první „partnerská“ akce. Od nás to vypada takto: Jana nespočet krát (od 1983), Adéla a Ester H. 5x, Tomáš 4x, Michael 3x, Ewa 2x, a 1x: Eliška, Marie, Petr, Adam, Adéla M. – počítala se účast na partnerské konferenci a tato akce.
Po 22 hod byl volný program, část šla dospat cestování a část si povídala do pozdních hodin.

neděle 2. srpna 2015

Během snídaně, kterou nachystali účastníci z Purley, vyšlo najevo překvapení, které jsem už avizovala, tedy počet členů z jednotlivých sborů:
Hartford 0, Dessau 3, Purley 7, Speyer 10 (včetně 3 organizátorů), Ostrava 11!
V 10:30 začal Implus, tedy něco jako pobožnost. Dnes ho měla na starosti mládež ze Speyeru. Téma se dalo čekat. Životní prostředí! (Pro vysvětlení: téma partnerské konferenci Speyer 2010 bylo stejné). „Impuls“ byl impulsem pro vytvoření pracovní skupinky (zástupců sborů), která sepsala něco na způsob deklaraci.
Do oběda byl ještě čas na kreativní aktivity: náramky přátelství a broušení kamene (Speckstein).
Odpoledne jsme strávili hrami. My jsme nabidli hru Elektřina, která se moc líbila.
Na večeři jsme měli grill, který Adam s Petrem obstarávali. Pak jsme zase hráli. Na závěr dne jsme se sešli aby nam Anja předala další části náramků z perel (Perles of faith).

pondělí 3. srpna 2015

Během pondělní snídaně jsme si zabalili svačinu do sáčků, protože jsme vzápětí odjeli na koupaliště – takové menší, ale mělo snad vše, co jsme potřebovali v trn horký den: venkovní a vnitřní bazén, skluzavka, tobogán… Neplavci hráli hry, dělali náramky přátelství a co pár minut se s dekou přesedali za stínem.
Na večeři jsme měli pečenou zeleninu. Pak nasledoval Impuls, který jsme měli na starosti my. Nejdřív bylo tradičně: pobožnost (čtení z Bible a modlitba). Pak jsme udelali aktivitu: vymyslet motto našeho partnerství na začáteční písmena sborů: PHODS (Purley, Hartford, Ostrava, Dessau, Speyer) v jakémkoli pořadí a s možností pridat další písmeno B (Belfast). Pět skupin vymyslelo během 20 min tak úžasnè věty, že z původního záměru zvolit jedno nejlepší jsme upustili a přijali všechny za „naše – partnerské“.
Kvůli horku ve společenské místnosti jsme pak rezignovali na film a udělali si další volný večer. Pak ještě někteří podnikli noční výlet po lese a šlo se spát.

úterý 4. srpna 2015

Úterní snídaně byla brzo, tedy v 7:45 a to proto, že jsme ještě před odjezdem museli stihnout uklidit po sobě středisko. Každý uklízel svůj pokoj, pak společné místnosti, vše jsme za sebou zavřeli a odjeli. Adély s Ester, Petrem a Adamem odjeli trochu dřív, sice směrem na Speyer, ale přes Štrasburk. Strávili tam pár hodin a pak přijeli do Speyeru. Přišli o velmi zajímavou návštěvu u Diakonek ve Speyeru (diakonissen.de) – tedy u žen bez rodinných závazků, které se dobrovolně rozhodly v duchovním společenství sester sloužit potřebným. Protože takové povolání zajímá už jen málo koho, povětšinou diakonky mají už přes 70 roků a aktivně nepracují. Středisko je ale funkční (nemocnice, pomoc seniorům, postiženým, porodnice…). A tak jsme se nejdřív naobědvali s Diakonkami, pak seznámili s jejich historii, zeptali na různé věci, prohlédli středisko a pak rozloučili s tím, že tam ještě zítra přijdeme na oběd. 
Pak jsme se všichni (míněno: účastníci setkání) rozloučili s tím, že se uvidíme až zítra v 9 ráno a odjeli se svými hostiteli domů. Ti se měli o nás postarat. Takže třeba Elke vzala Ellen, Liu a autorku těchto slov na návštěvu židovské synagogy (spíše její pozůstatku) a mikve (která byla naopak ve velmi zachovalém stavu, z XII století), tedy do židovských rituálních lázni. Pak jsme měli vlastní lázně, protože začalo velice pršet. Uchýlili jsme se do jedné kavárny na obří zmrzliny.
Večer se někteří účastníci přece jenom potkali. Např. nejmladší (z Purley) se sešli u jednoho z hostitelů doma, další si udělali procházku městem, a nejstarší se potkali naproti Gedächtniskirche (našeho partnerského kostela) v jedné restauraci. Tam se přidal také farář z Dessau, Lutz-Michael Sylvester, který dnes přijel do Speyeru.
P.S. Mládeži se zalíbilo toto setkání natolik, že už plánuje další: Purley 2017 (rok po konferenci v Ostravě). Na programu má být návštěva studia, kde se točily interiery do filmů s Harrym Potterem, Londyn… prostě WOW!

středa 5. srpna 2015

Věděli jste, že náctiletá Ellen z Purley peče jednou do měsíce vlastní chleba, který je pak distribuován při večeři Páně ve sboru? A věděli jste, že ve Speyeru na večeři Páně při díkůčinění nemají ani šťávu ani víno, ale přímo hroznové víno? Tomhle a spoustu dalších věcí se člověk dozví na partnerském setkání, třeba během středeční snídaně.
Dnešní Impuls měla na starosti mládež z Purley. A protože se setkání uskutečnilo ve velkém sálu v Martin-Luther-King-House, vypadalo to skoro jako setkání na partnerské konferenci. Navíc Purley nezklamala a zase po dvou letech na učila nový tanec (na základě písničky „Dance“ od Tima Hughes`a). Čtení z Bible zvolili velmi tematické („We are 1“ – „Jsme jedno“): Ga 4,28. Kladli také dotazy, na které jsme odpovídali: Jaké věci ve tvém státě jsou důvodem rozdělení mezi lidmi? Jaké věci ve tvém státě sbližují lidi? Jak, jako křesťané, můžeme pomoct sbližovat lidi mezi sebou?
Po pobožnosti následovaly oznámení. Byli nám představení: Marcus Jaeckle, dekan ze Speyeru, a Lutz-Michael Sylvester, farář z Dessau, oslavili jsme narozeniny Petra a rozdělili jsme se na skupiny, abychom pak poznávali Speyer hrou. Navštívili jsme různá zajímavá místa, udělali jsme spoustu fotek a seznamovali jsme se s dějinami města. Během dopoledne se k nám přidali místní novináři, pro které jsme byli zdroj informaci pro další vydání.
Bylo teprve dopoledne a už bylo horko. V pátek prý má být 40°C. No uvidíme…
Na oběd jsme se zase uchýlili k diakonkám. Tentokrát už jsme se ale rozmístili tak, že jsme s nimi seděli u stolů a mohli si v menších skupinkách popovídat. Například náctiletá Leandra (Speyer, vnučka od Elke) seděla s třemi diakonkami a je celou dobu bavila. Dnes místní kaplanka byla nepřítomná a tak její židli (i doslova) zaujala jedna z diakonek. Takže ona všechny utišila, přivítala nás a také po hlavním chodu dala pokyn k úklidu nádobí. Bylo to užasne sledovat, obzvlášť dva dny po sobě, jak diakonky jsou zorganizované a vše běží podle řádu (dle slov jedné z diakonek je toho řádu občas až moc, ale pomáhá to v životě v komunitě).
Rozloučili jsme se a vydali se směrem do Martin-Luther-King-House, kde je naše zázemí. Tam nám poděkováno za účast v městské hře, a Anja nám předala další dvě perly.
Od 14 do 17 jsme byli v lanovém centru, které někteří už navštívili během konferenci v 2010. Pro některé byl to ale nový zážitek. Po úvodním lezení po lehké stezce (úroveň 3 z 10), někteří se vydali hned na úroveň 7 („to přece je lehké“)… jaké bylo jejich překvapení, kdy už úvodní element, byl úplně o něčem jiném, než na úrovní 3. Bylo to těžké, ale jak pro koho. Jedni o tom povídali jako o hezkém zážitku, druzí několikrát přemýšleli „co je to napadlo tam jít“ a další opravdu v polovině rezignovali na další cestu. Nikomu se ale nic nestalo, nemějte strach. Sice to byl silný zážitek ale ho určitě zopakujeme v Ostravě nebo okolí.
Pak jsme se zase rozjeli k rodinám na večeři a následně do Irish Pubu. Do 22 hod tam směli zůstat i náctiletí, pak se společnost uzavřela jen pro dospělé účastníky. Objevila se tam na chvíli také Felicity Harris (Purley), která sice přijela sem už v pátek ale pak odjela za známými. Přece jen je to setkání mládeže.
P.S. 2. mezinárodní setkání mládeže Purley 2017 není nic jistého. Zatím jsou to jen mládežnické plány, které nemusí najít pochopení u dospělých.

čtvrtek 6. srpna 2015

Po snídani jsme se sešli na faře (MLK – Haus), kde Dessaušti měli pro nás připraveny Impuls. Nejdřív nás naučili píseň Das ist unser Zeit a pak jsme mluvili o štěstí. Každý měl napsat tři věci, které nás dělají šťastným, přečíst nahlas a pak roztřídit do kategorií: obecný pocit štěstí, spontánní štěstí a dlouhodobé štěstí.
Na 10 hod jsme šli na ústředí zdejší církve (Evangelische Kirche der Pfalz). Uvítal nás tam Dieter Lutz, jeden z členů Kirchenrat (u nás bychom řekli Synodní rady) a farářka Belinda Spitz-Jöst. Ta nám popsala charakteristiku zdejší církve, dala dárky a nabídla spoustu chlebíčků na oběd.
Po setkání přišel nás vyfotit jeden pan, který řekl, že fotku pošle do církevních novin (odkaz: evkirchepfalz.de).
Následoval čas volný. Někteří se šli podívat do katedrály, na koupaliště, na nákup a já jsem se vydala do infocentra. Jsem zde už skoro týden a ještě mi nikdo neukázal místo, kvůli kterému je Speyer známý. Zeptala jsem se na památník protestu z 1529. Žena vzala mapu a začala kreslit kolečko kolem… Gedechtniskirche! Hezký jsem se usmála, řekla, ze ten kostel znám moc dobře, ale to není ono. Sice je to kostel-památka této události, ale tam přece určitě neprotestovali. Žena se na mně naopak podivně podivala a poslala mne k pivovaru, blízko katedrály. Na něm jsem našla tabuli, na které je psáno, že tam stala kdysi radnice a že to je to místo, kvůli kterému jsme teď protestanti.

pátek 7. srpna 2015

… a probudili jsme se v kostele plném světla. O budíček se v 7 hod postaral Big Ben, tedy kostelní zvony, které zvoní stejně jako známe hodiny v Londýnu.
Den jsme začali modlitbou u stolu Páně, teprve potom jsme se začali balit a chystat na snídani, kterou nám naopak připravili naši hostitele v MLK. Po občerstvení jsme se vydali za svými hostiteli domů se osprchovat, dospat noc, jít zaplavat v Rýnu nebo napsat post o včerejším dnu na tyto stránky. Odpoledne jsme se sešli na zdejším hlavním nádraží a odjeli do Kaiserslautern, kde jsme si prohlédli s průvodcem stadion klubu 1. FC Kaiserslautern (2. Bundesliga). Nějak jsme se pak dopotáceli k Nomi (bydli v Kaiserslautern), která nás uhostila grilovačkou. Dnes bylo největší horko z celého toho pobytu (některé teploměry ukazovaly přes 40 stupňů) a tak jsme dnes toho moc nepodnikli. Z toho důvodu je i krátký post. Prostě většinu dnešního času jsme strávili pitím hektolitrů vody a snažením se neogrilovat na slunci.

sobota 8. srpna 2015

Sobotní ráno bylo první, které jsme nemuseli začít budíčkem a mohli jsme se vyspat, protože byl to více méně volný den. Takže zase: někteří šli do města, do parku nebo na koupaliště. Faráři a laičtí zástupci sborů se sešli u Elke na lunch a poradu, na které se nejvíc diskutovalo o stavu připrav na Partnerskou konferenci Ostrava 2016 a také o dalším setkání mládeže v mezidobí. Shodli jsme se, že když mládež chce se potkat – my je jenom podpoříme! Takže setkání se bude konat. To kde a kdy ještě není jisté, možná v Purley v 2017, ale o tom už musí rozhodnout jejich staršovstvo. Na poradě chyběl f. Lutz z Dessau, ale naopak byl tam f. Markus Jäckle ze Speyeru, pro kterého to byla tím pádem první  porada. (Mimochodem: f. Uwe ze Speyeru je celý týden na dovolené a proto není s námi.)
V 17:30 jsme se sešli na faře abychom připravili „pestrý večer“. Takže jsme (Češi) dořešili naši scénku, pomohli v rozkládání stolů nebo kreslili pestrý obraz pro Dessau. Očekávalo se hodně místních. Nakonec se nás celkem sešlo kolem 60 lidi. Večeře, kterou zahájil f. Markus Jäckle, byla také pestrá! Jídla bylo hodně a hlavně různého druhů.
Po večeři jsme děkovali hostitelům a organizátorům za všechno, shlédli prezentaci udělanou z fotek pořízených během celého týdne, zahájili naší scénkou zábavní část programu, pozvali do Ostravy na Partnerskou konferenci 2016, dívali se na scénky Speyeru, Purley a Dessau, zpívali, tančili, diskutovali, uklízeli a pak šli si sednout do pubu nebo spat.

neděle 9. srpna 2015

Poslední oficiální den jsme začali na faře předáním posledních perel a přípravou našeho vstupu během bohoslužeb. Ty začaly v 11 hod a vedl je f. Marcus. Mluvil anglicky a německy. Ještě před kázáním jsme přečetli ve třech jazycích text z 12 kapitoly 1 Kor o jednom těle, představili ten text v netradiční způsob, poděkovali za pohoštění, přijali poděkování za účast, obdrželi fotku a nechali se vyfotit. Pak následovalo kázání na toto téma. 
Po bohoslužbách jsme se začali loučit, protože tři účastnice z Dessau odjížděly hned poté. Hodně z nás se ještě sešlo ve vyhlášené místní pizzerii na oběd a navíc ještě na večeři v speyerském pivovaru. V mezidobí se někteří z turistických důvodů rozjeli do okolních měst nebo šli podívat do technického muzea. 
Večer jsme se rozešli domů, protože jsme se museli zaučit balit. Budíček máme už před 5 ráno. Následuje v 5:30 odjezd ze Speyeru, v 6:15 nám jede autobus z Mannheimu do Prahy, kde plánovaný příjezd je v 15 hod.

pondělí 10. srpna 2015

Setkání se skončilo včera ale účastníci z Purley a Ostravy si naplánovali odjezdy v klidu, až na dnešek. Nejdřív jsme se loučili my. V 5:30 jsme si s hostiteli naposledy řekli, že se  určitě uvidíme za rok v Ostravě, nasedli do mikrobusů, které řídily Anja a Nomi, a vydali na cestu do Mannheimu, odkud nám odjížděl autobus nejmenované společnosti – stejné jako před týdnem – takže jsme čekali, že přijedou se zpožděním a bez wifi, i když na ni lákají cestující. Překvapivě autobus (z Grenoble) přijel jen 3 minuty později než měl, takže loučení s Anjou a Nomi proběhlo rychle a také trochu chaoticky. Nic ale není ztraceno – přece se uvidíme za rok!
Posádka autobusu ale na nás vůbec nebrala ohled. Tedy na nás, internetové závisláky. Takže 8,5 hodin cesty jsme strávili spaním, hraním nebo přemýšlením, co nám tento týden dal a co vzal:
Tak například, v duchu toho, co řekla Anja ještě ve Speyeru („jsem na vás pyšná“), jsme na sebe pyšní za sobotní „scénku“ (tu během pestrého večera).
Byli jsme nejpočetnější skupinou a tak často jsme se ani nepotřebovali družit s ostatními, největší (aspoň nejviditelnější) přátelství toho týdne vznikly mezi Speyerem a Purley. Přece jenom nové vztahy se zavázaly (jména ostatních si pamatujeme).
Ewa nezískala cenu Zlaté mrkve za „hyperaktivitu“. Bohužel oprávněně. Naštěstí nikdo ji nezískal, protože letos se dávaly ceny Zlate okurky. Bohužel kategorie „hyperaktivní účastník setkání“ nebyla udělována. Naštěstí, protože by ji letos určitě získala Anja.
Během partnerské konference ve Speyeru v 2010 roce zněly hlasy, (které přetrvávaly ještě během další konference v Hartfordu v 2013), že partnerství umírá. Že původní důvod setkávání (smíření po 2. světové válce) už nenachází pochopení v mladší generaci. Že nevíme jak dal… Vlastně ani nevím koho napadlo udělat to letošní setkání mládeže ve Speyeru. Určitě někoho z místních. A tak patří té osobě obří dík, protože tohle byla nejlepší reakce na pochyby dospělých. Spolu s Anjou a Nomi speyerská mládež vše připravila, nadchla ostatní a pak v emotivním loučení dala důkaz toho, ze partnerství našich pěti sborů neumírá, naopak. A možná po vzoru Jill z Purley a Nomi ze Speyeru, které se znají 36 let, vznikly letos další přátelství na spoustu let. Jedno je jisté: to není poslední takové setkání mládeže.
[Nebylo také ani první. Už v sedmdesátých letech někteří mladí začali uskutečňovat podobné setkání. Poslední se mělo konat dokonce v Ostravě v 1997 roce. Vše bylo připraveno, ale na týden před konáním akce začaly povodně a tak vše se muselo zrušit.]
Naši hostitelé byli úžasní. Ukázali nám Speyer, jeho památky a okolí.
Čas strávený ve Speyeru nikdo z nás nepovažuje za ztracený. Naopak. Už třeba být v Německu, u někoho doma, je obohacující (pro některé z nás to byl první výlet do zahraničí).
V mezidobí ze Speyeru odjeli také Adély s Petrem Adamem a Ester a také účastníci z Purley a tak Anja s Nomi si mohou konečně užit dárek, který dostaly: masáž!
Náš autobus dojel do Prahy rychle, na úkor přestávky na cestě a tak jsme zašli do fast foodu (zase), zahráli papírkovou tichou poštu (zase), a smáli se ze sebe tak nahlas, že jsme vzbuzovali pozdviženi u okolních stolů. Pak jsme chtěli hrát další kolo, kdy nám došlo, že už vlastně bychom měli být na cestě na hlavní nádraží. Takže jsme se chaoticky (zase) rozloučili s Janou, která odjela na dovolenou a utíkali na vlak, abychom pak zpocení (zase) čekali na vlak… 40 minut.
Teď už jsme ve vlaku do Ostravy, se zásuvkami, internetem, horkem a každý čumíme na menší nebo větší obrazovku, takže post publikuji už teď. Už se ti vedle nemohou prý dočkat, až ho přečtou ????
Takže milý ostravský sbore: děkujeme za příspěvek na naší cestu do Speyeru. Bylo tam fajn!