Purley 2023

Magdalena Šlahařová
Nejvíce se mi líbil výlet do Heron’s garden. Ani mi tak nešlo o bonsaje, i když musím uznat, že byly nádherné. Nejvíc se mi líbila bohoslužba, která probíhala venku na zahradě. Celé okolí zahrady na mě působilo tak klidným dojmem, že si umím představit, že bych tam strávila i zbytek pobytu. Taky grilovačka byla skvělá. Tady jsou 2 skici, které jsem tam zhotovila.

Hana Šlahařová
Chtěla bych moc poděkovat za možnost se setkání zúčastnit. Byl to velmi zajímavý týden, v němž se střídaly hodně intenzívní zážitky. Výlet do Brighton a (pro mě osobně hodně relaxační) návštěva Zahrady bonsaji v Herons patří k událostem, na které nikdy nezapomenu. Velmi přátelští, neúnavní a milí hostitelé, vstřícná atmosféra, skvěle sestavený program, výborná kuchyně, zajímavé diskuze. Obdivuhodná organizace a dokonalá souhra hostitelského sboru. Nemám moc v lásce superlativy, ale tady se jim prostě nelze vyhnout. Ještě jednou díky. 

Marek Skotnica
Prvního dne setkání se objevila Alison Morgan. Křehká paní, která stála již v počátcích aktivit partnerství, dorazila ve svých 102 letech! Díky Pánu za dojemnou a vzácnou chvíli setkání.
Sbor v Purley nemá skoro žádné mladé členy. Přesto jsou jeho členové duchem mladí a velmi aktivní. Ochotně a s grácií se ujali nás
všech. Klobouk dolů a velké díky.
Bonsaj se nechá tři roky růst a pak ji zahradník dosti nevybíravě natvaruje do kýženého tvaru živé sochy. Symetrie je pro bonsaje nežádoucí.
Nakolik jsme jako křesťané ochotni se nechat Bohem tvarovat, abychom nesli ovoce jeho království? Jsou utrpení a těžké chvíle na hranici zlomení nutné pro budování našich charakterů?
Ač nevyslovená, tak z jednání poznatelná duchovní blízkost napříč zeměmi, vlastně i kontinenty. Každý máme jinou historii a jiné každodenní starosti, přesto máme přes všechny odlišnosti stejného Pána a Spasitele a sdílené vědomí hříchem porušeného stvoření.

Michael Skotnica
Letošní konference v Purley byla sice doprovázená anglickým počasím, které se projevilo v plné síle hlavně během výletu do Brigtonu, nicméně i přesto jsme prožili hezký týden se známými i novými přáteli. Obzvlášť povzbuzující bylo setkání s Alison Morgan, která byla u zrodu partnerství na konci 40. let, tehdy ještě jen mezi Purley a Špýrem. Místní byli velice pohostinní, nechybělo proto velké množství dobrého jídla. Diskuse pak byly hlavně o společenských problémech a ekologii. Trochu mi ale chybělo více duchovního programu.

Ewa Jelinek
Já napíšu vzpomínku na setkání farářů a garantů partnerství, která se konala na začátku konference, hned v pondělí. Kromě jiného se řešila budoucnost našeho partnerství, a hlavně další pořadatele. [Pro kontext: konference v Dessau v r. 2019 se nekonala a byla výjimečně posunuta na r. 2020, ale kvůli pandemie se nekonala ani tehdy. Pak sbor začal mít problémy s organizací (hlavně personální), které žel přetrvávají. Proto se další (po Ostravě v r. 2016) konference konala až letos, v Purley.]
Konferenci v r. 2026 roce by měl organizovat sbor ve Speyeru, ale Elke se slzami v očích řekla, že také mají personální problémy, dále je čeká restrukturalizace (z několika sborů ve městě se stane jeden s jedním staršovstvem) a navíc mají v plánu rekonstrukci sborového domu, takže nebudou mocí hostit konferencí. Ale ať počítáme s konferencí u nich v r. 2029.
Pak se oči všech přítomných upřely na Spencer z Hartfordu. Ta více méně řekla totéž (personální problémy) a požádala o vynechání Hartfordu z úvah o organizaci příští konference. Mohli by se nicméně pokusit o organizaci mládežnického setkání např. v r. 2025.
Další na řadě jsme byly my, já a s. Jarmila. Protože jsem zároveň byla překladatelkou a obě jsme měly problémy si během toho smutného povídání naších přátel nechat naše komentáře pro sebe, velmi rychle jsme začaly působit nepatřičně. Když oni byli smutní, my jsme byly v šoku…
Nevím vlastně čím to bylo. Tím, jak dobře nám v tom Purley, hned prvního dne, bylo? Tím, že před námi byl krásně prostřený stůl s afternoon
tea a scones? Tím, že jsem měla poprvé anglický čaj s mlékem a chutnal mi? Tím, jak mile vzpomínám na konferenci v Ostravě v r. 2016? Tím, že v roce r. 2026 (dá-li Bůh) bych ještě měla být v ostravském sboru a mohla bych být u toho, jak se náš sbor zase stmelí, zaangažuje a zor ganizuje další velkou akci? Tím, že když jsem volala br. kurátorovi, zda souhlasí, tak řekl „ano“?
Výsledkem bylo, že jsme se se s. Jarmilou na sebe podívaly s obrovským úžasem a jednomyslně jsme řekly, že pokud ostravské staršovstvo
bude souhlasit, za tři roky zveme do Ostravy.
Milé staršovstvo, milý sbore: jste pro? Že ano?!

Jarmila Grollová
Setkání s Alison Morgan bylo povzbudivé a velmi milé. Alison je zakladatelkou Partnerství a letos v červnu oslavila 102. narozeniny. V průběhu konference v Purley nás navštívila 2x. Zajímala se o dění v partnerských sborech a vzpomínala na lidi, se kterými se v průběhu let setkala, mnohé si pamatovala i jménem. Velmi ji záleží na tom, aby partnerství dále pokračovalo a měla velkou radost, když při závěrečných bohoslužbách bylo všemi účastníky stvrzeno, že nám na partnerství záleží a že ho chceme ve svých sborech nadále rozvíjet. 

Jiří Groll
Asi nejsem zcela objektivní účastník, jelikož jsem byl ve zvláštní situaci. Neumím totiž žádný ze světových jazyků, takže jsem odkázán na pozorování, překlad a tlumočení a je pravda, že většina účastníků se již lépe nebo hůře anglicky domluvila. To je jeden z poznatků letošní konference: zvětšuje se počet účastníků více či méně ovládajících angličtinu.
Několik mých postřehů z cesty a z konference.
Londýn – počasí nám nakonec dost přálo, a tak jme mohli poznat město i z trochu jiného úhlu pohledu. Sobotu jsme strávili „pěším pochodem“ podél řeky Temže od North Greenwich a Millenium Hall, přes starobylé Greenwich s jeho parky a observatoří až k mostu Tower Bridge. Poznali a pozorovali jsme proměnu původně průmyslové oblasti londýnských doků v současnou moderní část Londýna s nejnovější bytovou výstavbou skrývající původní dochované nejstarší obchodní ulice Londýna. Někdy jsme obdivovali nápaditost přestaveb a výstavbu nových domů a předháněli se, který dům by se nám více líbil.
V neděli jsme se zúčastnili bohoslužeb ve Westminsterské katedrále, a tak jsme si ji mohli v neděli trochu prohlédnout, což jsem v průběhu
předchozích návštěv nikdy nestihl. Vidět ji zevnitř bylo mým přáním a jsem rád, že se mi to takto podařilo.
Večer jsme přijeli do Purley, do našeho partnerského sboru. První postřeh je spojen s velkou radostí všech ze vzájemného setkání po dlouhých sedmi letech. Radost ze setkání bych také viděl jako charakteristický znak letošní konference. 
Konference sice měla téma definované velmi obecně a široce: „Trezor nebo pokladnice aktivit“, ale mohlo se tím chápat poměrně široce sborů, sborových obecenství, obecenství na konferenci nebo křesťanů; dále „Spravedlivý řád“ nebo „Spravedlivější řád“, čímž mohlo být myšleno, co máme dělat, aby byl řád ve společnosti spravedlivější, ale také jak bojovat proti chudobě, s problematikou menšin, či aktivita křesťanů ve společnosti a tak dále; třetí téma „Partnerství“ nebo společenství či obecenství mohlo skrývat naše sbory, společenství partnerských sborů,  jaké úkoly a dary přináší společenství atd. Po pravdě řečeno, i tím se letošní konference lišila od všech předcházejících. Tak široce definovaná
témata doposud nebyla, případně byla dále konkretizována dílčími tématy či obsahem přednášek. To tentokrát nebylo a vše bylo vymezováno
až rozhovory ve skupinách nebo v příležitostných setkáních. A těch příležitostí bylo během konference mnoho. Po pravdě řečeno před konferencí jsem si moc s tématy nedokázal poradit. Zdálo se mi těžké je uchopit po svém, a jelikož jsem dlouho váhal, zda vůbec pojedu, nechal jsem vše, jak to dopadne a jak to bude probíhat v Purley. Možná, že to byla chyba.
Téměř každé ráno se začínalo ranní pobožností. Ranní pobožnosti byly dány rozpisem a byly rozděleny mezi partnerské sbory. Sledovaly myšlenku, v čem máme jako křesťané poklad, kde máme čerpat sílu, odvahu žít dle vzoru našeho Pána a Spasitele, jak aktivně žít.
Důležité byly asi rozhovory ve skupinách. Zde se projevovaly už různé důrazy na potřebu aktivit a jejich rozvoj. Asi převládaly aktivity pro
ochranu životního prostředí, ochranu celé země, pomoc chudým a chudším, také zrovnoprávnění práv menšin, ale také pomoc Ukrajině, aby
i tato válka jednou mohla skončit, jelikož je to také ekologická katastrofa, a to nejen na území Ukrajiny. Závěr a shrnutí diskuse ve skupinách proběhlo poslední den konference, ale dle mého názoru jejich závěr trochu zanikl ve spěchu a v nedostatku času a v přílišné šíři diskuse, která se lišila dle průběhu v jednotlivých skupinách.
Během konference neproběhla žádná přednáška. Což nebylo na první pohled v programu rozeznatelné, jelikož ve čtvrtek byly na programu dvě témata. Oba programy však nakonec byly ukázky aktivit. Jedna se soustředila na volnočasové a tvůrčí aktivity, spočívající ve využití obdarování některých účastní ků setkání (malování, veršování, ruční práce, textové vyjádření zážitků i tvorba textu písní). Vedl ji pozvaný farář a měla nabídnout možnosti, jak při našich setkáních využít naší různosti, v níž se vzájemně můžeme obdarovávat. Druhá ukázka byla umění
tvorby bonsaí, tedy jak můžeme přírodní rostliny si přizpůsobit, aby nám poskytovaly radost a krásu i v našich umenšených prostorách městských bytů. Toto čínsko-japonské umění je, dle mého názoru, na jedné straně krásné a obdivuhodné umění dovednosti lidských rukou, ale na straně druhé také násilné tvarování „hmoty“. Mnohokrát jsem si při ukázce tvorby bonsaie říkal: „teď už musí ten kmínek prasknout.“ Nepraskl, lidi se naučili užívat sílu jen tak, aby rostlinka ještě rostla a stala se uměleckým předmětem. Přesto se ptám, proč u „neživých“ rostlin to obdivujeme, ale cvičení a drezuru „živých“ zvířat považujeme více (v případě některých konkrétních hnutích) či méně za týrání? 
Závěr: Všechny partnerské sbory řeší vlastní větší či menší problémy, ale všichni účastni prožili radostné setkání a v té různosti byla i posila.
Ano, partnerství naše sbory spojuje a učí sdílet radosti i starosti. Je to také odpovědnost našich sborů, abychom žili v očekávání naděje, kterou nám dává svým příkladem Pán Ježíš Kristus a v níž nás vede nás k různým aktivitám v tomto světě, kterými dosvědčujeme jeho lásku k nám lidem. Přál bych si, aby to bylo v našich životech a sborech vidět.

[převzato ze Zpravodaje 10/2023]

• Google Fotky