Hartford 2013

sobota 27. července 2013

15. partnerská konference oficiálně začala v 17 hod. Po večeři a úvodních proslovech jsme vyslechli vzpomínky Douga Addisona, který si pamatuje například partnerskou konferenci z roku 1971. Pak jsme se pustili do už skoro tradiční hry "Beetle Game", během které jsme se hodně usmáli ale i seznámili. Delegati dorazili ze sborů v Puerly, Dessau, Speyeru, Ostravě a samozřejmě Hartfordu. Letos nám ale budou chybět zástupci sboru v Belfastu. Česká skupina dorazila ve složení: Jarmila Grollová, Jana Grollová, Iva Pellarová, Johana Pellarová, Ewa Jelinek a Samuel Mach.

neděle 28. července 2013

Neděli jsme oficialně začali bohoslužbami v 9:30 v kostele Immanuel Congregational Church. Sbor v Hartfordu od května 2013 nemá svého vlastního faráře, a tak teď maji na přehodnou dobu (u nás by se řeklo) administrátora, který pomáhá jím najít vhodného kandidáta. Právě tento farář-administrátor kázal o tanci. Po bohoslužbách následovalo společné foto a prohlídka sborových prostor. Od 12 byl čas volný. Třeba pro prohlídku viktoriánského domu Marka Twaina (hned naproti kostela), který tady bydlel od roku 1874 do roku 1891 a utratil velkou část autorských honorářů na výstavbu a výzdobu tohoto domu. Jeho sousedkou byla Harriet Beecher Stoweová. V 17 hod jsme se sešli na společné večeři v prostorách sboru a pak následovalo první zpívání, které navazovalo na téma naší konference. Vedl je dirigent a skladatel Nick Page. Ani jsme netušili jak hezky naše hlasy zní dohromady!

pondělí 29. července 2013

V pondělí jsme se sešli v 8:30 v kostele na ranní pobožnosti, kterou vedl sbor ze Speyeru.
Hned na to navazovalo zpívání s Nickem Pagem. Naše oblíbená písně to třeba There’s Honey in the rock (můžete ji poslechnout třeba zde: YouTube 1) a nebo Do You Shine (YouTube 2). Zpívali jsme taky na způsob Bobby McFerrina a to písničkou We can make it if we try.
Ale nebyla by to partnerská konference, kdyby by nebyly prepřestávky. Je to skvělý čas na seznamování se.
Třeba seznámení se s mládeži na konferenci. Skoro třetina účastníků konference to mládež (do 27 let). Koordinátoři partnerství neskrývají nadšeni – to přece tato generace někdy prevezme jejich práci. Mezi mládežniky ale už taky teď jsou koordinátoři – ti, kteří vedou tu mládežnickou skupinu. A je co dělat, protože maji zvláštní program, který je nutno zajistit: hry, sportování, rollercoaster, návštěva sportovní televizní stanice…
V poledne jsme se všichni sešli na lunch. Měli jsme velmi dobré chilli!
Pak jsme se setkali s Nickem Pagem abychom už naposledy zpívali, dirigovali a tančili. Ale i diskutovali.
Od 15:30 do 18:00 jsme meli volno, protože následovala další tradiční už záležitost konferenci. Výměna hostů na večeři (takže je dobré mit se sebou dva dárky: pro rodinu, u které se spí a pro rodinu, ke které se jde na večeři).

úterý 30. července 2013

Úterní pobožnost patřila Ostravě:
– Johana: Psalm 146
– píseň Každý den Pan mi silu dáva
– Jana a Martin z Purley: Izajáš 12,2-6
– Ewa: pobožnost o tom, že Hospodin je naše píseň.
– píseň: Nada te turbe.
Pak nám Linda (mimochodem čerstvá babička) v ohláškach řekla podrobnosti ohledně výletu do Mystic Seaport. Jeli jsme autobusy a mikrobusy firmy PremierLimo, která patří jednomu členu z hartfordskému sboru:
V Mystic Seaport, což je muzeum Ameriky a moře, jsme stravili větši část dne. Pluli jsme loďkou, prohlíželi jsme si poslední dochovanou dřevěnou velrybařskou loď The Charles W. Morgan (1841) a dělali jsme hodně jiných věcí (http://www.mysticseaport.org).
V 16:30 jsme nastoupili do mikrobusu a odjeli zpátky do Hartfordu, kde jsme se všichni sešli v restauraci. Měli jsme tam velmi dobré jídlo a piti. A dorty! Narozeninove dorty, protože slavili jsme narozeniny všech účastníků konference, kteří slaví narozeniny v období červenec-srpen.
Po oficiální části mladší účastníci konference se vydali do taverny, kde pracuje Jordan. Opravdu nečekaně (bylo těžko!) vyhrali v Trivia Night (quiz v hospodě) a jako odměnu dostali šek na 75$. Bravo!

středa 31. července 2013

Sbor v Purley uvedl nas svou pobožnosti do nového dne. A také do „nové písně“ (hlavní myšlenka zamyšlení). A naučili jsme se novou písničku Our God is a great big God.
Pak po přestávce na kafe, čaj a zákusek, jsme se sešli na prvním výkladu Marka Singletona, místního sbormistra. Mluvili jsme o hudbě během Reformaci (Luther, Kalvin a Zwingli). Byl to věcný, zajímavý ale i dost vtipný výklad. Mark samozřejmě mluvil anglicky, ale nechtěl ponechat německy a česky mluvící v nevědomosti. A tak přeložil celý svuj výklad v Google translate. Bylo to opravdu užitečné a pochopitelné, ale doslovný překlad je prostě vtipný ???? Malá ukázka (o Lutherovi): „Na své cestě k wormském, dvoutýdenní cesta, měšťané z vesnic vrhl se s ním setkat a sprchovat ho s dárky“.
Kromě výkladu jsme taky zpívali a diskutovali.
V 11 hod následoval koncert německých písní (Gustav Mahler a Hugo Wolf). Krásně zpívala Joanne Scattergood (soprán), zpěvačka, učitelka a členka partnerského sboru v Hartfordu.
Na klavír hrála Annette Shapiro.
V mezidobí nam utekla mládež, protože spechala na prohlídku vědeckého centra státu Connecticut. Zbytek účastníků po koncertu šel na oběd. Vaří nám tady výborně! A pokud to tady nevaří, tak servuji to taky dokonale.
Pak Mark pokračoval výkladem o sociální stránce hudby – obzvlášť boji s rasovou diskriminaci ve Spojenych státech. Končili jsme dojemným zpěvem písně We shall overcome.
Pak se někteří vydali na návštěvu Austin Organ a nebo odpočívali. V 18:30 jsme se setkali v parku Elizabeth, na koncertu Nifty Fifties a zároveň pikniku na čerstvém vzduchu.
A těšíme se na zítřejší volný den!

čtvrtek 1. srpna 2013

Ve čtvrtek jsme měli volno. Mohli jsme si ho stravit tak, jak jsme sami chtěli, jak to nám vymysleli hostitele (nebo kombinace oboji), buď jit se Sally na prohlídku centra Hartfordu.
Ewa s Irminou a Davidem (Purley) chtěli vidět baseball a jejich hostitele to zařidili. Jeli na zápas Rock Cats do New Britain. Sice občas fandili špatné skupině ale bylo to skvěle, vtipné a snad v závěru pochopili pravidla.
Večer (dospělá) mládež šla do taverny využít šek na 75$. Někteří dospěli šli do restaurace. Ale především den jsme trávili se svými hostiteli.
Abychom upřesnili včerejší informaci, tak ve sboru pro obědy a večeře jídlo nekupují, vaří tady jedna pani ze sboru. Prý to dokáže se zavřenýma očima.
Ještě statistika; kolik prijelo účastníků:
Dessau: 9
Ostrava: 6
Purley: 14
Speyer: 15
A samozřejmě Hartford se bude počítat nejhůř. Organizátoři říkají, že kolem 30, ale někteří chodi celý týden, někteří jen občas. Musí jich být ale více, protože jednou na večeři nas bylo 80 (a ne 74). Snad ještě organizátoři upřesni sve počty.
A na závěr přinášíme ještě informace, že během této konference pro oživení kontaktu mezi sbory vzikla skupina na sociální síti Facebook s názvem International Church Partnership. Je to uzavřená skupina, to znamena, že informace, které si tam sdílíme vidí jenom ti, kteří k te skupině patří. Podmínkou účasti je mít účet na Facebooku. Kdyby někdo z vás chtěl být v této skupině, přihlaste se u s.f. Ewy Jelinek. A ti, co už jste v ni, zvete další!

pátek 2. srpna 2013

Po snídanich v rodinách jsme přišli do Immanuel Congregational Church a byli jsme okouzlení zpěvem Manuely a Luny. Totiž pobožnost měli dnes účastníci z Dessau („Důvod pro jásot všeho stvoření“, Žalm 126).
Dessaušti nas pak zase překvapili a ukázali prázdné plátno, barvy a štětce. Doprovodili to slovy: je to dárek pro sbor v Hartfordu. Nakreslete tady co chcete, má to být mozaika. Snad to pak tady někde vyvěsí ????
Během přestávky jsme si sdíleli zážitky z včerejšího dne, pili kafé a jedli koblišky.
Dopolední program byl rozdělen na dvě části: výklad s diskuzi a koncert.
Mark Singleton nám nejdřív vykládal o dnešní církevní hudbě: tradiční a moderní. Jakou hudbu sbory preferují, jestli se to da spojit. Pak jsme se rozešli do diskuzních skupin kde jsme si říkali, jak je to v našich sborech. Po návratu jsme taky diskutovali se všemi účastníky o možnostech změn a vizech.
Po přestávce (jak jinak) následoval koncert varhaníka v Immanuel Congregational Church Donalda Funka.
To už ale mládež neslyšela, protože odjela na prohlídku televizní sportovní stanice ESPN.
Po obědě jsme měli zkoušku zpěvu pro dnešní večerní nešpory. Zkoušeli jsme a zkoušeli jsme. Ale šlo nám to moc hezky. Možná proto, že byli s námi i profesionální zpěváci…
Mezi 16 a 17 hod Bob organizoval (ještě jednou) prohlidku prostor sboru Immanuel Congregational Church.
Po večeři nasledovaly nešpory. Preludium hrala Ewa na ručních zvonkach, četli jsme Žalmy (Jarmila), 1Kor 13 (Iva) a J 3,16 (Johana) ve všech jazycích, zpívali jsme písně, modlili jsme se, hrali přitom na housle (Sam).
Závěr dne byl ale tak nečekaný, že asi právě kvůli tomu byl tak úžasný. Linda a Bob pozvali nás k sobe domu. Nás všechny! Byli jsme všude: v kuchyni, obýváku, na terase, na zahradě. A už dneska jsme začali cítit, že se nám bude stýskat. Ale, ještě ne, ještě ne teď…
Upřesnění informaci ze včerejšího dne: Iva a Johana se svými hostiteli Scottem a Joanne jeli na Rhode Island. Ti doopravdy videli oceán. Koupali se v nĕm a naštěstí ty medúzy, které tam byly, nebyly nebezpečné (což se neda říct o těch v Mystic Seaport).

sobota 3. srpna 2013

Popsat předposlední den na partnerské konference je dřina (nemluvně už o jeho organizací!). Den se zda mit aspoň 28 hodin.
Poslední pobožnost vedla mládež. Začali bubnováním a zpíváním písně Siyahamba.
Při čtení biblického příběhu o hradbách z Jericha hráli zároveň pantomimu. Pak byla hlavní část – zamyšlení, samozřejmě jiné než kázání dospělých. Byl to velmi silný zážitek. Tak silný, že koordinátoři a faráři během svého setkání odpoledne, když přemýšleli nad slovy poslání z konference, se usnesli, že zapojí slova této pobožnosti do poslání.
Mládež uzavřela pobožnost přímluvnymi modlitbami.
Pak jsme měli povinnou přestávku na kafé/čaj.
Pote jsme se setkali v diskuzních skupinách. Diskuze také pokračovaly během evaluaci konference, už ale ve skupinach podle sboru. Na otázku co si odneseme z konference zazněly různé odpovědi: nové písně, odvahu učit nové písně ve sborech, kilogramy, nová přátelství. V této konferenci jsme ocenili mimo jiné její hladký průběh, málo výkladů, čas stravený s hostiteli a výlet.
Před lunchem jsme ještě vyslechli koncert Nzinga’s Daughters. Kromě hudby jsme vyslechly v zajímavý způsob dějiny otroctví v USA.
Po lunchi s dezertem koordinátoři a faráři se setkali a debatovali (mimo jiné všichni jsme ocenili krásu loga letošní konference a proto jsme se rozhodli, že od této doby bude toto logo našim oficiálním i pro další konference), všichni ostatni připravovali zábavní program pro večer.
Večeři jsme měli v čiště americkém stylu: hamburgery a hot dogy.
Od 18 začínala důležitá část konference. Nejdřív koordinátoři a faráři podepisovali Bible, pak Jarmila a Ewa oficialně pozvaly do Ostravy na partnerskou konferenci v 2016 a na konec jsme předali dár pro sbor Hartfordu.
A pak následovaly skeče!

neděle 4. srpna 2013

Nedělní bohoslužby byly posledním oficiálním bodem programu. Místní, normálně obrovský, ale v letních měsících menší pěvecký sbor posílili účastníci partnerské konference natolik, že se pěvecký sbor mohl zase vratit do svých obvyklých lavic (minulou neděli zpívali kolem klavíru).
Sara, druhá farářka, kázála na téma „proč zpíváme?“. Po večeři Páně, během sbírky Joanne Scattergood zazpívala píseň He’s got the whole world in his hand (On má celou zemi ve svých rukou). O te písní v její provedení se mluvilo celý týden. Teď jsme konečně měli možnost se dozvědět proč všichni když o tom mluví mají husí kůži.
Je už tradici, že během závěrečných bohoslužeb partnerské sbory předávají budoucímu hostiteli tři bible. Takže teď do Ostravy vezeme anglickou, německou a českou biblii s podpisy. Budeme je používat především za tri roky během konference. Pak s. Jarmila Grollová ještě jednou poděkovala za organizaci této konference a pozvala do Ostravy za tři roky.
Dale následovalo už jenom loučení. Organizátoři nás zase překvapili a jako zákusek nám připravili dort s fotografií z minulé neděli.
Někteří účastníci zůstávají v USA na dovolene, ale někteří jedou přímo domu. Prosím, modlete se za jejích bezpečný a šťastný navrat.
A co teď? Díky Bohu, že naše partnerství není jen od konference do konference. Pro nás teď to budou tři roky příprav, ale krom toho, se můžeme setkávat, kontaktovat a navštěvovat!