Abychom bratra faráře trochu představili, půjčili jsme si otázky Tomáše Halíka z pátečního magazínu Lidových novin.

Co vám působí největší radost?
Když se něco daří.

Co vám působí největší starosti?
Opak toho, co lze nazvat zdarem, úspěšným řešením konfliktů v práci, ve škole, v rodině, společnosti, které občas vyústí v životní zkušenosti, takové, které jsou velice cenné a přece, takové, které vám nikdo nezávidí a sobě nepřeje… jsou zdrojem starostí i něčeho moc důležitého, bez čeho by nejspíš člověk nebyl člověkem, život životem.

Kterých lidských vlastností si nejvíce vážíte?
Snahy se domluvit, rozumět, pochopit, přijímat, dávat. Je-li to vlastnost, tak nejspíš schopnosti milovat ještě někoho jiného než sama sebe.

Která lidská vlastnost se vám nejvíce příčí?
Necitelnost, arogance moci, velikášství…

Kdybyste si mohl pro svůj život zvolit století a zemi, kdy a kde byste rád žil?
Tady a teď.

Kdybyste si mohl naprogramovat životního partnere, kterými vlastnostmi byste ho vybavil?
I s reálnou nespokojeností se dá myslím lépe žít než s vidinou lepšího, sny a výmysly, kterými by člověk rád své okolí k obrazu svému zkrášloval. Můj partner je tedy ten nejlepší partner a vzor pro všechny méně skutečné, vysněná „kdyby“.

Kdybyste měl svému dítěti dát na cestu životem jednu knihu, která by to byla?
Knihu života – mých vlastních chyb, omylů, otázek a „zaručených“ odpovědí, aby pobavila a třeba i poučila, že totiž Pravdu je každopádně třeba hledat někde jinde… Jako svědectví o mnohých slepých uličkách a pastech a neschůdnosti mnohých cest. Zkrátka. To důležité se neodbývá v jednom životě, ani v tom ani v životě druhého… to důležité čeká na každého, je pro něj někde nějak připraveno, čeká na něj, těžko tomu uniknout, zbytečné se děsit.

Kdybyste měl svému dítěti dát na cestu životem jednu radu, která by to byla?
Uč se.

Kdybyste mohl být nějakým tvorem z živočišné říše, kým byste rád byl?
Lvem. Přijde mi, že nic nedělá, po způsobu koček, rád se povaluje na slunci, pečuje o svou srst, tráví po dobrém jídle, občas se páří, vypadá mírumilovně, váženě, nazývají jej králem zvířat. Ani ne proto, že je nejsilnější, ani ne proto, že je nejodvážnější, ani ne proto, že je nejpracovitější… bůh ví proč.

Kdybyste se mohl vtělit do nějaké osobnosti dějin a žít její život, koho byste si zvolil?
Nefascinuje mne tak moc žádná osobnost z dějin, nepočítám-li sám sebe, abych chtěl bezezbytku žít jejím životem. Fascinují mne spíš určité lidské vlastnosti. Vlastnosti, které lze přiřadit v jakékoli době, kterémukoli člověku. Bez ohledu na to kdy a kde žije.

Kdybyste mohl ovlivnit školský systém, na který předmět byste kladl velký důraz?
Vůbec nevím!

Jak byste chtěl prožít poslední den svého života?
S vědomím, že můj život je sice u konce a dobře mi tak, ale až na to, žádné z těch velkých témat života lidského nemizí, nekončí, neumírá…Chtěl bych ten den prožít co nejvíc s lidmi, které mám rád. V jejich společnosti uvědomit si to, co jsem odkládal pro nedostatek času, místa, z pohodlnosti, z blbosti…. prožít smutek loučení, ztráty, bolesti se směsicí radosti a vděčnosti za život, který mi byl dán. Větší ten dar být nemohl a proto je také někdy (třeba v takovéto chvíli) k k neunesení těžký?

Považujete vše za relativní, nebo byste něčemu přiznal absolutní hodnotu?
Nic nepovažuju za relativní. Vše si zaslouží, aby bylo bráno velice vážně. Bohužel to neumím.

Kdybyste byl na chvilku Bohem a mohl na světě změnit jednu věc, která by to byla?
Kdybych byl Bohem, tak bych věděl, že lépe než jsem to udělal to už udělat nejde. Byl bych spokojen a nic bych neměnil. Myslím, že toto je velké pokušení a nebezpečí lidské povahy – myslet si, že by něco mohlo a snad i mělo vypadat lépe-nejlépe podle mých představ… Pravděpodobně je to ovlivněno života praxí. Už tolik se nám toho nepovedlo… Doufám, že alespoň Bohu se vše daří a netrpí pocitem, že po sobě musí něco opravovat.

Kdybyste v delfské věštírně mohl položit otázku, jaká by to byla?
Nevěřím delfské věštírně o nic víc než sám sobě, možná ještě míň. Nezajímá mne její odpověď.

Kdybyste měl Váš život za chvíli skončit, jaký vzkaz byste na zemi nechal?
Nejspíš ten samý, jaký jednou nechám. Nechci předbíhat, být netrpělivý…

vlastnosti. Vlastnosti, které lze přiřadit v jakékoli době, kterémukoli člověku. Bez ohledu na to kdy a kde žije. Kdybyste mohl ovlivnit školský systém, na který předmět byste kladl velký důraz? Vůbec nevím! Jak byste chtěl prožít poslední den svého života? S vědomím, že můj život je sice u konce a dobře mi tak, ale až na to, žádné z těch velkých témat života lidského nemizí, nekončí, neumírá…Chtěl bych ten den prožít co nejvíc s lidmi, které mám rád. V jejich společnosti uvědomit si to, co jsem odkládal pro nedostatek času, místa, z pohodlnosti, z blbosti…. prožít smutek loučení, ztráty, bolesti se směsicí radosti a vděčnosti za život, který mi byl dán. Větší ten dar být nemohl a proto je také někdy (třeba v takovéto chvíli) k k neunesení těžký? Považujete vše za relativní, nebo byste něčemu přiznal absolutní hodnotu? Nic nepovažuju za relativní. Vše si zaslouží, aby bylo bráno velice vážně. Bohužel to neumím. Kdybyste byl na chvilku Bohem a mohl na světě změnit jednu věc, která by to byla? Kdybych byl Bohem, tak bych věděl, že lépe než jsem to udělal to už udělat nejde. Byl bych spokojen a nic bych neměnil. Myslím, že toto je velké pokušení a nebezpečí lidské povahy – myslet si, že by něco mohlo a snad i mělo vypadat lépe-nejlépe podle mých představ… Pravděpodobně je to ovlivněno života praxí. Už tolik se nám toho nepovedlo… Doufám, že alespoň Bohu se vše daří a netrpí pocitem, že po sobě musí něco opravovat. Kdybyste v delfské věštírně mohl položit otázku, jaká by to byla? Nevěřím delfské věštírně o nic víc než sám sobě, možná ještě míň. Nezajímá mne její odpověď. Kdybyste měl Váš život za chvíli skončit, jaký vzkaz byste na zemi nechal? Nejspíš ten samý, jaký jednou nechám. Nechci předbíhat, být netrpělivý…