Všední den ve Stanici pečovatelské služby

Součástí našeho ostravského střediska Diakonie ČCE je i zařízení, které nese název Stanice pečovatelské služby pro děti z rodin v krizi. Je to zařízení, které poskytuje své služby nepřetržitě dvacet čtyři hodin denně po celý rok. Do naší stanice přijímáme děti ve věku od 3 do 18 let, v případě nutnosti i matky s dětmi. Zajišťujeme jim přechodný azylový pobyt v případě, kdy se ocitnou v akutní osobní či rodinné nouzi. Přijímáme také děti zcela bezprizorní, pokud je ohrožen jejich vývoj. Jsme hrdi na to, že můžeme přijímat i děti v rámci sociálně právní ochrany dětí.
Dny u nás probíhají jako v jiných „harmonických“ rodinách. Ráno děti vstávají, dle věku jim pomáháme s toaletou, snídaní, úklidem… Nachystáme všem svačinku. Děti vypravíme do školy, jiné do školky. Pro ty, co zůstanou doma, máme nachystaný výchovný program. Kreslíme si s nimi, čteme, učíme různým hrám, chodíme na procházky a podobně. Dopoledne probíhá dle možností, jako kdyby byly v mateřské školce.
Po poledni se scházejí děti ze škol. Po obědě se starší děti učí a píší úlohy (za naší asistence), mladší si mezitím hrají. Večer přijde na řadu večeře, koupel, pro menší večerníček, pohádka, větší si čtou, nebo sledují televizi. Po osmé hodině jsou již všichni v lůžku.
Snažíme s nimi trávit volný čas tak, jak nejlépe umíme. Jezdíme na výlety, pořádáme akce, soutěže, děti si chystají k svátkům různá představení. Ve stejné budově jsou ubytováni i senioři a děti je často a rády navštěvují.
Velmi stresující je, že děti se hodně střídají, jedny přijdou, druhé odejdou. Naopak je velmi příjemné, když děti se vracejí zpět ke svým rodičům. Ale mnozí takové štěstí nemají. Sloužíme často pouze jako přechodná stanice a děti jsou umisťovány do dětských domovů. Nikdy se tyto situace neobejdou bez pláče.
Proto veškerý provoz stanice je podřízen zájmům a potřebám dětí. Osobní zájmy matek musí být jimi podřízeny. Dětem se snažíme zajistit útočiště, klid a bezpečí. Kromě tzv. volnočasových aktivit mnohé z nich učíme základům hygieny, slušnému chování, vedeme je k pořádku, čistotě. To vyžaduje z naší strany hodně obětavosti, trpělivosti a profesionality.
Nyní jsme si navrhli, že by si stanice zasloužila jméno. Senioři mají svou „Domovinku“a děti mají stanici stále bez jména. Proto bychom uvítali a byli rádi, kdybyste i Vy nám podali své náměty. (Např. náš návrh zní – Azylová stanice Karmel).
Helena Jedináková, vedoucí úseku