Sjezd nejen evangelické mládeže v Kutné Hoře 2004

První až třetí říjen. Tak toto datum měla v mysli již dlouho předem spousta mládežníků po celé republice. Rezervovali jsme si tyto dny nejen pro přátele, ale také pro setkání s Pánem, jako další povzbuzení do života víry. A jak to proběhlo?
Pátek, podvečer – všichni, jež přijeli, srší štěstím a radostí ze shledání s přáteli. Hordy mládežníků se valí k Tylovu divadlu v Kutné Hoře nechat se zaregistrovat za účastníky sjezdu. Odevšad zní smích a veselé historky o tom, kterak jak který dopravní prostředek byl přeplněn natěšenými mládežníky. Odněkud přilétá poznámka, že někdo musel celou cestu ve vlaku stát na jedné noze, a to ještě na své J.
Po registraci se všichni přesunují do velkého sálu divadla. Ano! Sjezd byl zahájen! O vyplnění úvodního večera se stará pražské divadlo Minor se svým představením. Nejoblíbenější postavou publika je bezesporu pan farář. Ateista J. Úvodní večer je za námi a my se pod vedením města-znalých vydáváme do lokace určené nám k přespání. I když to slovíčko „přespání“ každý z nás bere s úsměvem. Teď je totiž čas, ve kterém se rozbíhají přátelské rozhovory a ty bývají dlouhé, předlouhé…
Druhého dne ráno se nikomu nechce ze spacáku, zvlášť při pomyšlení, že jídelna se snídaní je až na druhém konci města. Po snídani se scházíme opět v divadle, abychom společnou ranní pobožností a písněmi zahájili nový den. Pražský kazatel Pavel Pokorný, který vede ranní program, mluví o touze, která je hlavním tématem letošního sjezdu. Je pěkné počasí a tak naše skupinka volí procházku městem. Obdivujeme krásy Kutné Hory a při té příležitosti se snažíme zapamatovat si, kudy které ulice a uličky vedou, aby večerní návrat nebyl jedním velkým blouděním.
Odpoledne jsme se z různých programů rozhodli navštívit dílnu našeho kazatele R. Mazura, ve které jsme společně probírali téma: „Moje touha po sexu“. Někteří pak zakončili odpolední program návštěvou kina, jiní poslechem básní v poetické čajovně, kde i Ostrava měla své zastoupení v podobě básní od Lenky Juřenové.
Večerní program pak patřil skupině Jablkoň. Když se mezi jejich chytlavými a nápaditými písněmi pak objevila, pro usmání, jedna tvrdého punkerského stylu, sklidila nečekaný ohlas a kapelník skupiny Jablkoň vtipně poznamenal, nespletl-li si sjezd J.
Nedělní bohoslužby s vysluhováním večeře Páně, byly v chrámu sv. Barbory. Kázání se ujal synodní senior Joel Ruml. Když při úvodní písni spustil pěvecký sbor, doprovázený žesťovými nástroji a varhanami, nejednomu z nás se pozastavila v žilách krev nad tím, jak krásné může býti chválit Hospodina tradičními písněmi. A když se člověk pozorně podíval kolem sebe, mohl objevit slzy úžasu na tvářích některých mládežníků.
Nastal čas loučení. Dlouhé „ahóóój!“ se neslo Kutnou Horou. Množství podaných rukou ve znamení přátelství a pokoje hraničilo s mezí, kdy se začínají tvořit mozoly.
Věřím, že každý z nás, odjížděl z Kutné Hory s myšlenkou díků Hospodinu za to krásné shledání, které nám dopřál. Mnozí z nás se poučili, povyrostli ve víře, či alespoň načerpali sílu pro svůj další duchovní život.
Jan Zálešák