Poděkování Pavlu Šindlerovi

Před pěti lety jsme ve sboru přivítali faráře Pavla Šindlera a dnes je mou smutnou výsadou se s ním rozloučit. Jak asi víte, na sborovém shromáždění sice napodruhé byl zvolen, ale pro nejasnosti, které tuto volbu provázely, jsme byli seniorátním výborem vyzváni, aby se volba opakovala. Mezitím se ale Pavel rozhodl rezignovat a na konci srpna skončit svou práci v církvi. Mnohým z nás je to líto a Pavlova služba nám bude chybět. Někteří nechtějí, abychom měli dva faráře, někteří možná čekali faráře ideálního – ale takoví neexistují – jsou jen lidé, kteří více nebo méně odpovídají nějakým našim ideálům. Vždyť i v dějinách Božího lidu je spousta neideálních mužů, kteří přesto věrně sloužili Hospodinu a zanechali významnou stopu. Pavel přicházel s kůží na trh a poctivě kladl otázky na naši i svou víru, kázal, vedl biblické hodiny, kavárničku, střední generaci, přípravy ke svatbám a křtům, angažoval se v Logosu, chodil za členy sboru, chodil do Diakonie a na Kamenec, brousil podlahy, otloukal omítky, staral se o zahradu… a je pro mě i příkladem skromnosti, takže tuším, že vůbec nestojí o to, abych pokračoval.

Pavle, chtěl bych ti za sebe a mnohé další poděkovat za těch pět let, které jsi tomuhle sboru dal…

poděkování kurátora, které zaznělo 29.8. při bohoslužbách