Otázky na Jana Lukáše

Rozhovor s praktikantem

Milý Jane Lukáši, kdo jste? Odkud přicházíte? Máte rodinu? Prozraďte nám něco o sobě.

Kdo jsem? To je otázka, kterou si častěji kladu, a myslím si, že není v průběhu života zodpověditelná. Snad až v jeho závěru, či lépe po smrti, kdy je z něj možné vykročit a vidět jej z odstupu. Pro mé sebe-pochopení je ovšem důležité, že jsem se narodil před více než čtvrtstoletím ve Zlíně učitelce angličtiny a inspicientovi městského divadla. První stupeň ZŠ jsem absolvoval na Všemině, kam jsme se s rodiči přestěhovali, a osmileté gymnázium jsem navštěvoval opět ve Zlíně. Na vysokoškolská studia jsem se přesunul do Prahy. Tam jsem se coby student evangelické teologie setkal s kolegyní Irenou, svou budoucí manželkou. Dnes spolu žijeme v Táboře a máme rok a půl starou dceru Alžbětu. Kromě teologie se zajímám o umění, zvláště hudbu, literaturu a divadlo, méně pak o výtvarné umění. Z hudby mám zájem především o tu starou, nejvíce barokní, ve Zlíně jsem členem smíšeného sboru, který se zabývá její interpretací, ale také jsem před odchodem do Prahy několik let hrál na kontrabas v cimbálové muzice. Těším se také, že si časem přečtu více z antických autorů, ale též na to, že se díky dceři vrátím k literatuře pro děti, zejména k Hobitovi. Učitelky a učitelé z ETF ve mně také vzbudili lásku ke starým jazykům, i k archeologii.    

Jak jste se dostal ke studiu teologie?

Má cesta k podání přihlášky na ETF začala nepochybně, když jsem se poprvé seznámil s fenoménem evangelictví. To bylo v poměrně raném věku na faře u strýce, tehdy faráře ve Sněžném. Když jsem v oktávě rozvažoval, kam podat přihlášky, a pochybuje, zda mě nakonec vůbec někam vezmou, napadla mě i teologie, kterou mi jednou strýc (v žertu) navrhnul. Nakonec jsem podal přihlášek šest: na regionální geografii do Olomouce, na historii i archivnictví a pomocné vědy historické do Olomouce a do Prahy a nakonec na evangelickou teologii. Pak jsem se ale dostal na všech šest oborů a měl jsem potíž si z nich vybrat. Posléze jsem zvolil dva jedno-obory, a to historii na FF UK a evangelickou teologii. Tehdy jsem v pomaturitním návalu optimismu myslel, že dokáži všechno, co si budu přát, ačkoliv mě od studia dvou prezenčních oborů současně téměř všichni odrazovali. Nakonec měli pravdu. Obojí jsem se značným vypětím zvládnul rok a potom jsem si opět musel vybrat. Rozhodl jsem se pro teologii už jen z důvodu, že mě její studium více zneklidňovalo a méně jsem jí rozuměl. V teologii se ještě více a s větší závažností draly na povrch otázky po smyslu a po pravdě (i když na historii také). Rovněž mi učarovala evangelická fakulta se svou zvláštní atmosférou, většinou komorní. To s sebou neslo také ztrátu anonymity oproti nerozlišenému davu studentů na filosofické fakultě a(le) také možnost bližších vztahů se studenty a učiteli a větší prostor diskutovat své otázky. Tázání po základech víry nebylo vždy jednoduché, stejně jako dekonstrukce a přehodnocení vlastních životních postojů. Pro jiné se ukázaly být překážkou zase klasické jazyky. Do prvního ročníku na teologii nás nastoupilo dohromady asi dvanáct, do druhého ročníku jen dva. A nyní jsem zde.

V září budete v našem sboru praktikantem. Vysvětlete nám, o jakou praxi se jedná a proč ji musíte absolvovat.

Jde tu o třítýdenní praxi, které musí kandidát služby v církvi podle řádů splnit dvě, a to s odstupem alespoň jednoho roku. Teprve poté dle platných ustanovení smí nastoupit kandidát služby v církvi na vikariát čili roční praxi v některém sboru. V mém případě se jedná o druhou praxi. Na první jsem byl v Mladé Boleslavi u bratra faráře Jonatana Hudce.

Co bude náplní Vaše praxe?

Náplň praxe definuje v základních obrysech dokument Program praxe dostupný na stránkách ÚCK v záložce bohoslovci. Z něj vyplývá, že bych měl minimálně jednou kázat, alespoň jednou vést celé bohoslužby. Dále bych se měl účastnit katechetických setkání a vyzkoušet si vést setkání mládeže, biblické hodiny aj. Rovněž se mám seznámit s administrativní stránkou sborové práce. To jsou tedy hrubé kontury. Současně počítám s tím, že nadto se úkoly v různých sborech mohou velmi lišit. Na své první praxi jsem například psal pachtovní smlouvu, pomáhal realizovat sochařskou vernisáž nebo stavěl střechu přístavku v Libštátu. Sám jsem zvědavý, čím mě praxe ve Vašem sboru překvapí.

Na co se nejvíce těšíte, až přijedete do Ostravy a do našeho sboru?

Budu odpovídat podle pořadí daného otázkou. Těším se na samotné město, neboť je pro mě dosud terra incognita, až na důl Michal a Ikeu z Ostravy osobně neznám nic. Přitom vím o Ostravě z četby a doslechu, že je to pozoruhodné místo na rozhraní Moravy a Slezska, kde se spolu stýkaly a potýkaly různé kulturní vlivy a jazyky, kde zely a zejí propasti v krajině doslovné i sociální, a kde toho i v postindustriální periodě má možnost vzniknout mnoho zajímavého. Jistě se těším i na ostravský sbor. Doufám, že v době mé praxe nebudou v platnosti žádná větší omezení pro osobní setkávání a sborovou práci. Těším se na rozhovory, také na sborové aktivity jako je pěvecký sbor a další.

V červnu letošního roku jste státnicoval. O čem byla Vaše diplomová práce?

Diplomovou práci jsem psal na katedře Starého zákona pod vedením bratra Martina Prudkého. Téma jsem si zvolil sám, a sice výklad třinácté kapitoly knihy Izajáš. Tato kapitola obsahuje prorocký výrok proti Babylónu a nenabízí pro něj žádnou možnost záchrany. Do názvu jsem zvolil část jednoho verše v kralickém překladu: A příšery tam skákati budou.  Práce je zaměřena především na původní hebrejský text a další starověké překlady a také na podrobný výklad jednotlivých veršů. Jedna podkapitola by měla vyjít také časopisecky.

1. října nastupujete na vikariát. Do jakého sboru?

Dá-li Bůh, pak nastoupím do sboru ČCE v Jindřichově Hradci. Také tam se velmi těším, protože místní sbor je na poměry Jižních Čech docela velký a činorodý. Myslím, že mám šanci se tam mnohému naučit.

Máte nějaké životní krédo?

Dosud se mi dařilo žít podle sokolského hesla: Ni zisk, ni slávu. … Těžko říct, spíš mě v různých fázích života zvláštním způsobem oslovuje něco jiného, často krátká průpověď, verš nebo jeho část. Líbil se mi incipit žalmu 127: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný“ což je básnickou obrazností negativně vyjádřená podobná myšlenka jako: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“ z  Jk 4,15. Často si ale také říkám spolu s Kainarem, „že malý štěstí stačí a je ho plnej dům.“

Děkuji za rozhovor.

Ptala se Ewa Jelinek