Několik postřehů z Kurzu křesťanské služby

Celocírkevní kurz křesťanské služby se konal ve dnech 8. – 9. 4. 2005 v Praze. Sešlo se nás na něm asi 90 účastníků – plná posluchárna Evangelické teologické fakulty UK. Tématem tohoto setkání bylo „Konfliktní lidé mezi námi a komunikace s nimi.“

Psycholožka, sestra D. Kocábová, nejdříve vysvětlila některé termíny jako komunikace (= spojení, dorozumívání), konflikt (= nesoulad, neštěstí). Při tom platí, že čím více komunikace, tím více také konfliktů. Komunikace může být verbální nebo neverbální. Konflikty jsou vnější (lidé zastávají různé názory, což vede k nepřátelským postojům, kupí se hádky…) a vnitřní (např. konflikt svědomí, lidé jsou rozervaní…). Konflikt je provázen agresí a úzkostí.
No a co s tím křesťanské společenství? Sestra Kocábová radí:

  • přijímat člověka, jaký je
  • není možné nazvat jej psychopatem, debilem apod.
  • citlivě zkoumat, je-li ambiciózní, chce-li prosadit sám sebe, je-li to sólista nebo hledá společenství
  • v církvi nemáme diagnostikovat, ale vtáhnout jej do dění, rozeznat schopnosti… Někdo se musí stát tomu člověku opravdovým bližním. Musí dojít ke smíru a odpuštění. K cíli nevede moralizování, rady vyvracení bludů, ale je třeba zhodnotit, zda stojí za to nechat si bořit společenství.

Poté hovořil bratr farář A. Kocáb. Vzpomínal na své působení v různých sborech a v zaměstnáních. Začal moc pěknou větou: „Čím jsem starší, tím mám větší pochopení pro ty, kteří dělají chyby a šlápnou vedle, protože zvládnout život je těžké.“ Z pohledu faráře není malomyslnost na místě. Z dalšího z jeho přednášky vybírám:

  • názor, že nemá cenu pracovat na malém sboru, je zavádějící. Nenechme se uhranout jen počtem členů!
  • víra je cesta po hraně viditelného a neviditelného světa
  • chceme, aby církev byla svatá, a když není, tak ji odsuzujeme
  • farářům připomněl, že se z boje neutíká. Farář se musí vyhnout stranickosti, má mít přirozenou autoritu u všech, musí mít osobní sílu a má přinášet jednotu.
  • konflikty vznikají, když jsou lidé moc aktivní
  • to, co se vloží do dětí, se nikdy neztratí
  • máme-li kladný vztah k faráři, nemusíme se snažit získat si jeho přízeň
  • i mnohé naše „dobré skutky“ nám Pán Bůh bude muset odpustit
  • živá církev – i když se třeba umenší – bude mít šanci do budoucnosti.

Nakonec jsme ještě měli se sestrou Kocábovou „praktické cvičení“ – rozebírali jsme problémy jednotlivých sborů, ze kterých jsme přišli. Bylo to opravdu pěkné bratrské setkání a ještě dlouho do noci jsme probírali ve skupinkách různé problémy a názory. Potěšující a povzbuzující byla přítomnost mnoha mladých lidí, kteří se zájmem poslouchali, ale i diskutovali o přednesených tématech.
Jana Jančová