Myslet to upřímně

mysletTitulek na Lidovky.cz dneska ráno hlásal: Přijal jsem Krista a omlouvám se všem, které jsem zklamal.

Ani se mi ho nechtělo otevírat z obavy, co z té výpovědi bývalého premiéra Stanislava Grose novináři a diskutující udělají. Článek mluví o jeho vystoupení v České Televizi, ve kterém dotyčný mluví otevřeně o své dřívější neupřímnosti. To je jistě chvályhodné. A chvála Bohu, pokud skutečně přijal Krista.

Jen mě napadá, že když celník Zacheus poznal Ježíše, slíbil taky náhradu své nepoctivosti. (Celníci byli tehdy stejně oblíbení jako politici dnes.) A tenhle rozměr zde poněkud postrádám. Ale možná panu Grossovi křivdíme, podezíraje ho, že ke svému majetku přišel nepoctivě. A rozhodně ho nechci soudit.

Jen si dovolím vyvodit, že nestačí „myslet to upřímně“, ani jen upřímně mluvit. Vyznáváme-li, že jsme zhřešili myšlením, slovy i skutky, je zapotřebí napravit myšlení (metanoia), mluvení i to, co děláme. Žádný z těchto obratů přitom není snadný.

Taky mě napadá, jestli by nebylo lepší, když je někdo veřejně známá osoba, aby zůstal anonymním učedníkem, dokud není schopen veřejně ukázat skutky pokání, protože to Kristově věci v internetových diskusích příliš neprospívá.

Na druhou stranu, Ježíš se nestyděl za to, že ho následují bývalí celníci a prostitutky, jakkoliv tehdejší „spravedlivá“ veřejnost právě tohle nechápala, když říkali: „Hle, žrout a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků.“

mw

Zpravodaj 5/2014