Biblický úvodník – Zpravodaj 9/2013

Zpravodaj 9/2013

Matouš 5,21-22: Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ‚Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.‘ Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.

Pro ilustraci tohoto textu z evangelia mi nejdříve dovolte tři historické poznámky:1. Máme i v ostravském sboru lidi, kteří zažili polskou okupaci v roce 1938. Poláci tehdy zabrali nejen Těšínské Slezsko, ale i velkou část Ostravy, a pamětníci s dodnes živou trpkostí vzpomínají, jak si při odsunu mohli vzít jen to nejnutnější, jak na ně zlobně křičeli jejich bývalí sousedé, od kterých by to nikdy nečekali atd. atd. Jak se to mohlo stát?2. Pro mnohé tehdejší Poláky v tom asi bylo kus zadostiučinění za události, které byly v roce 1938 ještě živé v povědomí, ale dnes už skoro žádné pamětníky nemají (a proto nám pak polská okupace 1938 připadá ještě více nepochopitelně nepřátelská), totiž když v roce 1919 v rámci Sedmidenní války táhly československé jednotky „mnoho kilometrů“ za polské hranice, a konflikt měl desítky obětí a vedl k posunu demarkační linie v neprospěch Polska. Pro tisíce rodin to musel být kus bolestné historie (proč k tomu muselo dojít? mělo to smysl?), která byla jen navenek překryta mírovou dohodou.3. A teď k tomu přiřadím jedno datum asi dost nečekaně. Od roku 2012 se v médiích objevuje stále více zpráv o nekvalitních polských potravinách. Když si ta slova zadáte do internetu, vyjedou vám desítky odkazů. Mnohokrát se tam objevují dokonce slova, že „v polských potravinách byly objeveny život ohrožující látky“, že „jsou rizikovější“ apod. Zdá se mi, že se zde rozhořela obchodní a mediální válka.Ptáte se možná, proč tyto tři události řetězím? Ideologická válka přece není totéž co válka skutečná. Můžeme být přece rádi, že ve třetím bodě nejde o konflikt ozbrojený, že jde jen o peníze. Ježíšovo slovo z evangelia nás však učí, jak má k sobě blízko to, když proti někomu sočím jen slovy, a když pak někdy ve vyhrocené situaci vezmu i nůž a vrazím mu ho do zad.

Nejsem historik, a k mým myšlenkovým pochodům byste mohli říct, že věci lze vidět i jinak. Ale vidíte prosím za nimi to hlavní, co chci říct? Že si pole k nenávisti a někdy i k neštěstí připravujeme mnoha drobnými špatnými myšlenkami a špatným běžným jednáním, a že tyto maličkosti mohou v ubližující konflikt přerůst někdy tak rychle a nečekaně, že pak následně ani nerozumíme tomu, jak se to mohlo stát? Ani nevíme, jak k tomu dojde, že se malý plamének rozhořel zničujícím ohněm. Ježíš nás na to riziko upozorňuje.

Pochybuji, že se dá udělat pořádek v dějinách, a vytvořit dějepis tak, aby se k němu přiznaly obě strany dřívějších konfliktů. Pochybuji, že si dovedeme udělat pořádek v tom, jak nás ovlivňují média, zda dovedeme rozpoznat například ve zprávách o potravinách míru jejich objektivity. Ale na tom prý tolik nezáleží. Ježíš jinde řekl, že nás neznečišťuje, co do nás vchází zvenku (Mk 7,18-23). V sobě si máme udělat pořádek. Máme si hlídat, jaké myšlenky v nás vzcházejí, jaká slova z nás vycházejí. Důraz dnešního evangelia je v tom, že už na těch zdánlivě malých slovech a činech záleží – v rodině, mezi kolegy a sousedy. Abychom se pak jednou nemuseli divit. Přičemž slovíčko „jednou“ zde má dva významy. Abychom už nikdy nebyli překvapeni nějakým dějinným konfliktem. Ani se nemuseli divit jednou při posledním soudu.

P.S.: úvodník jsem původně psal pro českotěšínský sborový časopis, když jsem přemýšlel, jaké téma je pro oba sbory společné.Aleš Wrana