Biblický úvodník – Zpravodaj 7-8/2014

1407DEJ NÁM VÍCE VÍRY

Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře,‘ a ona by vás poslechla.“ (L 17,5-6)

Bratří a sestry, jistě tuto prosbu apoštolů důvěrně známe. Je reakcí na Ježíšovo slovo, v němž apoštoly vyzývá k neustálému odpouštění; chce po nich, jako již po několikáté, aby ve víře své životy změnili. A pak se na mnoha místech dočítáme, jak se jim to nedaří, jak opětovně klopýtají a selhávají. Stejně tak i my, jeden vedle druhého, bychom mohli jmenovat okamžiky svých vlastních nedověr či těžkých životních zkoušek a prosit o víru pevnější, silnější, a jistě tak zhusta činíme. Leckdy si posteskneme, že kdybychom měli více víry, vypadalo by to s našimi rodinami, blízkými, sbory, církví atd. mnohem lépe.

Potud se zdá být vše jasné. Ale ouha. Ježíš musel učedníky svou odpovědí jistě zpražit. Otázku množství resp. prosbu o přidání víry zde relativizuje tím, že klade do kontrastu nepatrné semínko a mohutný strom s pevnými kořeny. Nemyslím si, že by bylo záměrem řečeného naznačit, že jejich víra je tak nedostatečná a malá, že je menší než už tak titěrné hořčičné semínko, tak špatně na tom učedníci určitě nebyli. Mezi řádky se zde spíše říká, že to, zda má někdo subjektivně dost víry není to hlavní, ba právě naopak. Jako by Ježíš učedníkům říkal, že mají až příliš mnoho víry, kterou si kolem sebe vytvářejí pomyslnou bariéru a nedávají tak prostor Boží milosti. I málo může být dost. Víra, ta pravá, která poroučí horám či strom přesazuje, má být stejně malá a nenápadná jako ono semínko. Tak tedy, maličká víra (nezaměňujme ji ovšem s vírou uvadlou, mdlou, či snad snadnou a lacinou), to se po nás chce, ta má zaslíbení hory přenášet, totiž činit ty nejnemožnější věci. Jaké?

Stačí se podívat na verše předcházející. Jak jsem již napsal, Ježíš žádá, abychom odpouštěli. Ne jednou, dvakrát, či pár krát, tak snadné to není. Žádá odpouštění neustálé a to je, ruku na srdce, věc přetěžká, mimo naše síly – stejně jako přesazovat strom. U víry záleží na jejím nasměrování. Na tom, zda je autentická, založená na Kristu, zda se projevuje láskou a v lásce, zda není sebestředná, zda dává Bohu prostor k tomu, aby se ujal své věci. V takovém případě může i malinkatá, nikterak ohromující víra přinést bohaté ovoce a rozhodně nebude slabou či lacinou. Podobně to vyjádřil i apoštol Pavel v epištole do Korintu – bez lásky je jakákoli víra, byť sebevětší, na nic.

Pane, dej nám méně víry v sebe, abychom mohli objevit to drobné a přehlížené zrnko, hořčičné semínko nepostřehnutelné očima tohoto světa, očima, které tak často hledají, kde je čeho víc.

Jiří Friedrich