Biblický úvodník – Zpravodaj 3/2014

HODNOTA EVANGELIA

Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem…

1. Korintským 15,1-4

Lidé neví, jaká je hodnota evangelia, posteskl si u nás ve svém kázání korejský farář Ji Yun Jang. Ale co nebo kdo určuje hodnotu křesťanské zvěsti?

Je evangelium laciná komodita? Text, který je na internetu zdarma dostupný všem, a jehož knižní vydání by mělo být pokud možno zadarmo nebo za cenu nákladů?

Dovolte mi malý výlet do ekonomických reálií. Jak se stanoví cena jakékoliv věci? Měla by se odvíjet o nákladů? V mnoha oblastech to tak je nebo si to aspoň myslíme. Výrobce, který například nabízí nejlevnější telefon na trhu, to má spočítané tak, aby zaplatil materiál, výrobu, distribuci a kdovíco ještě a přitom na tom vydělal nějaké to procento nad své náklady. Ve chvíli, kdy se z telefonu stane komodita jako rýže to dává smysl. Jenže ani cenu rýže neurčuje jenom to, kolik to zemědělce stálo. Když je malá úroda nebo když se zvedne poptávka, cena poroste. A naopak se může stát, že přes rostoucí náklady na pěstování jde cena dolů, protože je rýže moc a nikdo ji nechce. Takto funguje trh. Výhoda telefonu je, že nemusí být komoditou jako rýže – když vymyslíte telefon, který umí to, co jiné telefony ne a přesvědčíte lidi, že právě takový potřebují, pak si na něho můžete dát jakoukoliv cenovku chcete. V tu chvíli cenu neurčují náklady, ale hodnota, kterou mu jeho tvůrce/výrobce určí – a lidé na to přistoupí.

Zkusme si tyto základní cenotvorné principy vztáhnout na evangelium – ne však na samotný text, nýbrž to co je za ním. Podle svědectví Písma je základem evangelia Kristův kříž. Co Ježíše stálo projít cestou kříže? Byl opuštěn od přátel, když ho i jeho nejbližší žáci opustili. Byl ponížen římskými vojáky, kteří si z něj dělali legraci a plivali mu do obličeje. Byl zbaven důstojnosti, když ho vysvlékli do naha. Byl křivě obviněn a ještě v průběhu nespravedlivého procesu byl brutálně fyzicky týrán, když ho Pilát nechal zbičovat. Byl odsouzen k smrti tak, že ani jeho soudce nechtěl nést odpovědnost za svůj rozsudek. Nakonec byl vystaven veřejné hanbě, když musel nést popravčí kříž městem a na něm pak nahý viset, než v agonii zemřel – to všechno jsou fyzické a emocionální náklady. Proroci a apoštolové však přidávají, že Mesiáš nesl také náklad duchovní – vzal na sebe naše nepravosti. Naše hříchy a selhání, věci, na které nejsme pyšní, věci, které nechceme, aby nám někdo připomínal a na něž bychom nejraději zapomněli – to všechno měl Ježíš naloženo, když sám nesl kříž na místo smrti. Tím však součet nákladů nekončí.

Teologové zdůrazňují, že nejtěžším okamžikem Kristova kříže nebyly jeho fyzické nebo emocionální stránky a možná ani duchovní tma, do níž Ježíš vstoupil s našimi hříchy. Vrcholem byl okamžik opuštění Bohem – „Eloi, Eloi, lama sabachtami“? Není v naší moci to plně pochopit, jak může být Boží Syn Bohem opuštěn a co to pro něj znamenalo. Všechna teologická vyjádření buď zní člověku absurdně, nebo mu berou dech. Uprostřed příkoří se Ježíš modlí za jejich pachatele slovy „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ V jeho posledních slovech však cítíme, jak se však topí v bezedné hloubce opuštěnosti.

Se všemi vyjmenovanými i skrytými aspekty Kristovy oběti jsme však pořád na straně nákladů. Křesťanství si však dělá nárok na univerzální spásu, proti němuž někteří namítají, že Kristova oběť – jakkoliv ušlechtilá a cenná – je pouze partikulární události v prostoru (Jeruzalémě) a čase (1. století). Jakou může mít „platnost“ např. ve 21. století, v Ostravě? Dovolte mi tady použít cenotvornou analogii: Bůh nám nenabízí spásu za cenu nákladů. Tím, že Kristovu oběť přijal jako dostatečnou, přiřadil jí cenovku s ležatou osmičkou. Skrze Ježíšovu oběť, jejíž náklady nebyly malé, může nyní k Bohu přijít nekonečně hříšníků. Cena hodnotných věcí se nestanovuje na základě nákladů. A Kristova oběť, jež je středobodem dějin spásy, je v biblickém podání tu nejvyšší cenu. Apoštol Petr píše: „Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou.“

Paradoxem víry je, že takto cennou spásu dostáváme zadarmo. Pokusme se v nadcházejícím období přemýšlet nad tímto převzácným darem: Jakou má pro nás hodnotu a jak si tu vzácnost nenechat jenom pro sebe…

Michael W.