4 otázky pro br.f. Lubomíra Hánu

Od br. faráře Wrany jsem dostal 4 otázky, z nichž dvě se týkaly mého životního jubilea a dvě se týkaly dneška, ale nesnadno se odpovídá.

Tak tedy otázka první: „Jak se ohlížíte za svým životem?“
Staří lidé se někdy rádi ohlížejí za svým životem a vzpomínají. Rádi vzpomínají, co pěkného prožili, a srovnávají, co se vše změnilo. Ohlížení se za svým životem znamená často také hodnotit svůj život a činit pokání: Co by dnes člověk udělal jinak, nebo co by neudělal vůbec. Pro věřícího to znamená, že nejsme pány svého života, že si nemůžeme dělat se svým životem, co chceme, že život je svěřený dar. – Pán Bůh nám říká jak žít, co dělat. Jednou vydáme počet z toho, jak jsme žili. Zdali jsme se dali vést hněvem, sobectvím, pýchou – nebo službou, pravdou, láskou, tím, co je ku pokoji.

Ohlížet se za životem nám připomíná naši životní odpovědnost. Vzpomínám na výchovu doma, rodiči, školami, sborovým životem kolem mne. Vliv mělo i dění politické a kulturní. Při pohledu zpět musím být Pánu Bohu vděčný, jak mne vedl, co mně dal poznat, čím mne obdaroval a jak mne ochraňoval od zlého.

Při četbě bible, knih Královských, jsem si připomněl vyhlížení izraelských králů, kdy např. Ochoziáš (1Kr 22,53) činil věci zlé před obličejem Hospodinovým… Nebo když kraloval Abiam (1Kr 15,3), chodil ve všech hříších otce svého… a nebylo srdce jeho celé při Hospodinu Bohu jeho jako srdce Davida otce jeho. – A byla výjimka, když někdo činil, což dobrého jest před očima Hospodinovýma (2Kr 15,3), nebo činil to, co pravého jest před očima Hospodinovýma (2Kr 22,2).

Otázka druhá: „Jak čerpáte svou životní radost?“
Životní radost si člověk sám nedá. Ta je opravdu dílem Božím, ovocem Ducha svatého. Svým pohledem budím dojem, že jsem radostný člověk. Takovým chci být. Ale cesta k radosti je skrze Ducha svatého a přes modlitbu. Životní radost je dar. Je také dobré hledat obecenství s radostnými lidmi.

Apoštol Pavel zřetelně připomíná, jaké vzácné dary Duch svatý dává. Jsou to: „Láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání“ (Ga 5,22). Ale to neznamená, když Duch svatý nás tak bohatě obdaruje vzácnými dary (ovocem), že nepoznáme bolest, zármutek, že nás nic nebude trápit, že se bude nám v životě všechno dařit. – Duch svatý žije a pracuje v jednotě s Ježíšem Kristem. Proto apoštol Pavel také připomene: Radujte se v Pánu vždycky.

Každý člověk má řadu starostí a bolestí. Věřící člověk však není unaříkaný, i když mnohé bolí a tíží, protože má od koho přijímat sílu, povzbuzení a potěšení. Je zde moc Ducha svatého, je zde moc Ježíše Krista, který nad zlým zvítězil a zlé přemohl. Máme z koho brát sílu, z jakého zdroje života čerpat vše potřebné k povstání a k radosti. Smíme slyšet: Proste a dáno bude vám.

Otázka třetí: „Máte nějaký návod pro duchovní život?“
Žít duchovním životem znamená být věřícím člověkem, být obráceným člověkem. To všechno jsou výrazy, které jsou v církvi běžné. Světský člověk nerozumí slovům „obrácení, znovuzrození“. Podobně těm slovům nerozuměl Nikodém (J 3), než se setkal s Ježíšem. – Stručný návod pro duchovní život můžeme vyjádřit také slovy: žít vírou, láskou, nadějí.

Jak se duchovní život projeví? Četbou bible a rozvažováním toho čteného, modlitbami, společenstvím věřících, účastí na životě sboru. – Ve Sk 2,42 jsou jmenovány projevy věřících ve sboru v Jeruzalémě: drželi se slova apoštolů, zůstávali ve společenství věřících, slavili Večeři Páně a modlili se.

Když mám říct svou odpověď na tuto otázku, řeknu ji Karafiátovou krásnou básní, která má nadpis „Až mne Bůh obrátí“:

Prvou když uhlídám
růžičku na keři,
jakou já radost mám,
kdože mi uvěří?

A když jsou růžičkou
šípkové posetí,
jaká mi přání jdou,
máš-li kdo ponětí?

Aj, léto po létu
šípek jsem v ouvrati.
Kdyže já pokvetu?
„Až tě Bůh obrátí!“

Otázka čtvrtá: „Máte nějaký naději pro současnou církev?“
Je známou skutečností, že žijeme v ateistickém prostředí, které se různým způsobem projevuje, a čísla o stavu církve se mění k horšímu. Prohráváme.

Když se zamýšlíme nad nadějí pro současnou církev, pak naší jedinou nadějí zůstává Ježíš Kristus. On zůstává svrchovaný Pán církve a nikoho jiného nevymyslíme a nenajdeme. On je nám dán svým slovem pravdy, svými skutky lásky, svou mocí Ducha svatého jako dar největší.

Náš pravý vztah k němu nelze nazvat jinak než láskou! Zdá se nám to otřelé, ale není lepšího vztahu než „milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. A milovati budeš bližního svého jako sebe samého“ (Mt 22,37-39).

Láska je největší mocí, protože nezná sobectví, vypočítavost. Lásku nelze koupit ani ničím zaplatit. Láska slouží a obětuje se. Hleďme na Ježíše Krista na kříži.

Láskou se stáváme vítězi i nad zlým a zachraňujeme druhé ze zlého. Proto jsme těmi nejšťastnějšími. Lásku lze jen získat jako dar Ducha svatého. Když láska je Kristus, máme naději, která nezklame.