Výstava obrazů v kostele

Výstava v evangelickém kostele v Ostravě je ukázkou z tvorby studentek atelieru Malba 1, Fakulty umění Ostravské univerzity jmenovitě Terezie Vaňkové, Moniky Urbanové, Adély Kopečné a Moniky Chovancové.

Kromě obrazů kostelních interiérů od Terezie Vaňkové, vystavené obrazy na první pohled duchovní tématiku nepřipomenou. Při podrobnějším zkoumání a expozici můžeme však v obrazech najít duchovní přesah.

Prázdné kostelní lavice Terezy Vaňkové mluví o tradici, ale i o jejím úpadku a prázdných kostelech. Její obraz Oltář zpodobuje výřez interiéru kostela ovšem v obrácené negativní gradaci. Namísto temného prostředí, ze kterého vyvstává socha anděla, a který byl její původní inspirací, je na jejím obraze jakýsi vysvětlený rentgenový prostor s temnou okřídlenou postavou. Ona chromatická negativita není jen samoúčelný nápad, ale možné transcendentní i kritické sdělení.

Monika Urbanová prezentuje na výstavě svůj zamyšlený, snad kontemplující autoportrét, vynořující se z beztvarého kontinua obrazového prostoru. V několika jejích vertikálních obrazech se objevují znakové formy odkazující k věci, figuře, rostlině, písni, utrpení, nebi a zemi. Vše v náznacích, skryté pod jemnými lazurami barev o to však přitažlivější. Podobně velkoformátový obraz Adély Kopečné. Ze svítivě jasného prostředí se vynořují tvary snad rostlin, snad tvorů. Barevnost evokuje vůni, zároveň proces transcendentního přepodstatnění reálného v rajskou vizi.

Obrazy Moniky Chovancové hovoří zabstraktnělými jednoduchými formami, ale i barevností. Obraz se stylizovanou figurou nebo snad symbolem srdce v teplých komunikativních barvách hovoří o lásce, oddělenosti i touze oddělenost překonat a vyzařovat lásku do okolí. Modrý obraz s kruhovou formou upozorňuje na duchovní, nebeský rozměr života. Na rozměr vzkříšení.

Obrazy těchto mladých malířek nejsou prvoplánové, to, co jsem napsal je jenom mou interpretací a každý citlivý divák, bratr i sestra v nich může a nemusí nalézt nějakou svou projekci, něco, co mu, jí konvenuje. Obrazy nejsou ilustrativní ve smyslu doslovného přepisu náboženských příběhů. Jsou imaginativní a svými barvami působí spíše jako hudba než jako text. Nejsou esoterické, tajemné ani okultní ve smyslu různých ilustrací v esoterické literatuře, kterou jsme zavaleni. Jsou čisté, osobní bez náboženských klišé.

V Ostravě 6. 5. 2019 Daniel Balabán