Víra

Zpravodaj 2/2014

Víra… Mám se toho slova bát, nebo od něho něco očekávat? Přece jenom je to něco nového… Tuhle otázku jsem si kladla tak před šesti lety. Věděla jsem, že to je něco, co mi neublíží, ale byla jsem pořád malá, tak jsem se toho obávala. Postupem času však moje obava klesla a začala jsem to vnímat a brát vážně. Nejdřív jsem nevěděla ani kdo je Bůh. Je mocný? Najednou se ale stal takový zvrat. Začala jsem víru brát jako součást života, začala jsem se učit modlitbu Páně a vůbec jsem se začala modlit. Nakonec se z toho stalo něco, co mi vždycky pomohlo. Modlitba. Modlitba byl ten zázrak všeho, vždycky po modlitbě jsem se cítila lépe, cítila jsem takový pocit opory, pocit toho, že jsem udělala správnou věc, takový pocit až bych řekla sebevědomí. Začala jsem velmi vnímat dorost, nedělní školu. Už v tuhle chvíli jsem věděla, že Bůh jakoby na mně, na moji rodinu čekal, jako by věděl, že ho potřebujeme. Jsem ráda že věřím a za svou víru se nestydím, ba naopak jsem ráda, někdy se – nechci říct chlubím – ale prostě vykládám, že jsem věřící, jsem na to hrdá. Myslím, že by si to každý z vás měl uvědomit o CO byste přišli, kdyby jste nevěřili….

Anna Sabóová