Setkání mládeže z partnerských sborů (Speyer) – středa 5.8.2015

Věděli jste, že náctiletá Ellen z Purley peče jednou do měsíce vlastní chleba, který je pak distribuován při večeři Páně ve sboru? A věděli jste, že ve Speyeru na večeři Páně při díkůčinění nemají ani šťávu ani víno, ale přímo hroznové víno? Tomhle a spoustu dalších věcí se člověk dozví na partnerském setkání, třeba během středeční snídaně.
Dnešní Impuls měla na starosti mládež z Purley. A protože se setkání uskutečnilo ve velkém sálu v Martin-Luther-King-House, vypadalo to skoro jako setkání na partnerské konferenci. Navíc Purley nezklamala a zase po dvou letech na učila nový tanec (na základě písničky „Dance“ od Tima Hughes`a). Čtení z Bible zvolili velmi tematické („We are 1“ – „Jsme jedno“): Ga 4,28. Kladli také dotazy, na které jsme odpovídali: Jaké věci ve tvém státě jsou důvodem rozdělení mezi lidmi? Jaké věci ve tvém státě sbližují lidi? Jak, jako křesťané, můžeme pomoct sbližovat lidi mezi sebou?
Po pobožnosti následovaly oznámení. Byli nám představení: Marcus Jaeckle, dekan ze Speyeru, a Lutz-Michael Sylvester, farář z Dessau, oslavili jsme narozeniny Petra a rozdělili jsme se na skupiny, abychom pak poznávali Speyer hrou. Navštívili jsme různá zajímavá místa, udělali jsme spoustu fotek a seznamovali jsme se s dějinami města. Během dopoledne se k nám přidali místní novináři, pro které jsme byli zdroj informaci pro další vydání.

Bylo teprve dopoledne a už bylo horko. V pátek prý má být 40°C. No uvidíme…
Na oběd jsme se zase uchýlili k diakonkám. Tentokrát už jsme se ale rozmístili tak, že jsme s nimi seděli u stolů a mohli si v menších skupinkách popovídat. Například náctiletá Leandra (Speyer, vnučka od Elke) seděla s třemi diakonkami a je celou dobu bavila. Dnes místní kaplanka byla nepřítomná a tak její židli (i doslova) zaujala jedna z diakonek. Takže ona všechny utišila, přivítala nás a také po hlavním chodu dala pokyn k úklidu nádobí. Bylo to užasne sledovat, obzvlášť dva dny po sobě, jak diakonky jsou zorganizované a vše běží podle řádu (dle slov jedné z diakonek je toho řádu občas až moc, ale pomáhá to v životě v komunitě).

Rozloučili jsme se a vydali se směrem do Martin-Luther-King-House, kde je naše zázemí. Tam nám poděkováno za účast v městské hře, a Anja nám předala další dvě perly.
Od 14 do 17 jsme byli v lanovém centru, které někteří už navštívili během konferenci v 2010. Pro některé byl to ale nový zážitek. Po úvodním lezení po lehké stezce (úroveň 3 z 10), někteří se vydali hned na úroveň 7 („to přece je lehké“)… jaké bylo jejich překvapení, kdy už úvodní element, byl úplně o něčem jiném, než na úrovní 3. Bylo to těžké, ale jak pro koho. Jedni o tom povídali jako o hezkém zážitku, druzí několikrát přemýšleli „co je to napadlo tam jít“ a další opravdu v polovině rezignovali na další cestu. Nikomu se ale nic nestalo, nemějte strach. Sice to byl silný zážitek ale ho určitě zopakujeme v Ostravě nebo okolí.

Pak jsme se zase rozjeli k rodinám na večeři a následně do Irish Pubu. Do 22 hod tam směli zůstat i náctiletí, pak se společnost uzavřela jen pro dospělé účastníky. Objevila se tam na chvíli také Felicity Harris (Purley), která sice přijela sem už v pátek ale pak odjela za známými. Přece jen je to setkání mládeže.

P.S. 2. mezinárodní setkání mládeže Purley 2017 není nic jistého. Zatím jsou to jen mládežnické plány, které nemusí najít pochopení u dospělých.

Víc fotek naleznete zde: Fotogalerie.