Setkání mládeže z partnerských sborů (Speyer) – pondělí 10.8.2015

Setkání se skončilo včera ale účastníci z Purley a Ostravy si naplánovali odjezdy v klidu, až na dnešek. Nejdřív jsme se loučili my. V 5:30 jsme si s hostiteli naposledy řekli, že se  určitě uvidíme za rok v Ostravě, nasedli do mikrobusů, které řídily Anja a Nomi, a vydali na cestu do Mannheimu, odkud nám odjížděl autobus nejmenované společnosti – stejné jako před týdnem – takže jsme čekali, že přijedou se zpožděním a bez wifi, i když na ni lákají cestující. Překvapivě autobus (z Grenoble) přijel jen 3 minuty později než měl, takže loučení s Anjou a Nomi proběhlo rychle a také trochu chaoticky. Nic ale není ztraceno – přece se uvidíme za rok!
Posádka autobusu ale na nás vůbec nebrala ohled. Tedy na nás, internetové závisláky. Takže 8,5 hodin cesty jsme strávili spaním, hraním nebo přemýšlením, co nám tento týden dal a co vzal:

  • Tak například, v duchu toho, co řekla Anja ještě ve Speyeru („jsem na vás pyšná“), jsme na sebe pyšní za sobotní „scénku“ (tu během pestrého večera).
  • Byli jsme nejpočetnější skupinou a tak často jsme se ani nepotřebovali družit s ostatními, největší (aspoň nejviditelnější) přátelství toho týdne vznikly mezi Speyerem a Purley. Přece jenom nové vztahy se zavázaly (jména ostatních si pamatujeme).
  • Ewa nezískala cenu Zlaté mrkve za „hyperaktivitu“. Bohužel oprávněně. Naštěstí nikdo ji nezískal, protože letos se dávaly ceny Zlate okurky. Bohužel kategorie „hyperaktivní účastník setkání“ nebyla udělována. Naštěstí, protože by ji letos určitě získala Anja.
  • Během partnerské konference ve Speyeru v 2010 roce zněly hlasy, (které přetrvávaly ještě během další konference v Hartfordu v 2013), že partnerství umírá. Že původní důvod setkávání (smíření po 2. světové válce) už nenachází pochopení v mladší generaci. Že nevíme jak dal… Vlastně ani nevím koho napadlo udělat to letošní setkání mládeže ve Speyeru. Určitě někoho z místních. A tak patří té osobě obří dík, protože tohle byla nejlepší reakce na pochyby dospělých. Spolu s Anjou a Nomi speyerská mládež vše připravila, nadchla ostatní a pak v emotivním loučení dala důkaz toho, ze partnerství našich pěti sborů neumírá, naopak. A možná po vzoru Jill z Purley a Nomi ze Speyeru, které se znají 36 let, vznikly letos další přátelství na spoustu let. Jedno je jisté: to není poslední takové setkání mládeže.
    • [Nebylo také ani první. Už v sedmdesátých letech někteří mladí začali uskutečňovat podobné setkání. Poslední se mělo konat dokonce v Ostravě v 1997 roce. Vše bylo připraveno, ale na týden před konáním akce začaly povodně a tak vše se muselo zrušit.]
  • Naši hostitelé byli úžasní. Ukázali nám Speyer, jeho památky a okolí.
  • Čas strávený ve Speyeru nikdo z nás nepovažuje za ztracený. Naopak. Už třeba být v Německu, u někoho doma, je obohacující (pro některé z nás to byl první výlet do zahraničí).

V mezidobí ze Speyeru odjeli také Adély s Petrem Adamem a Ester a také účastníci z Purley a tak Anja s Nomi si mohou konečně užit dárek, který dostaly: masáž!

Náš autobus dojel do Prahy rychle, na úkor přestávky na cestě a tak jsme zašli do fast foodu (zase), zahráli papírkovou tichou poštu (zase), a smáli se ze sebe tak nahlas, že jsme vzbuzovali pozdviženi u okolních stolů. Pak jsme chtěli hrát další kolo, kdy nám došlo, že už vlastně bychom měli být na cestě na hlavní nádraží. Takže jsme se chaoticky (zase) rozloučili s Janou, která odjela na dovolenou a utíkali na vlak, abychom pak zpocení (zase) čekali na vlak… 40 minut.

Teď už jsme ve vlaku do Ostravy, se zásuvkami, internetem, horkem a každý čumíme na menší nebo větší obrazovku, takže post publikuji už teď. Už se ti vedle nemohou prý dočkat, až ho přečtou 🙂

Takže milý ostravský sbore: děkujeme za příspěvek na naší cestu do Speyeru. Bylo tam fajn!

Víc fotek naleznete zde: Fotogalerie.

1 komentář u „Setkání mládeže z partnerských sborů (Speyer) – pondělí 10.8.2015

Komentáře nejsou povoleny.