Sbohem

Milé setry a bratři, milí přátelé.
ke konci března končí má služba v ostravském sboru. Od dubna budu na rok ve sboru šumperském, a dále se teprve uvidí – rád bych na část úvazku pracoval v ostravské Diakonii, ale jinak s mojí ženou čekáme, jakou cestu mi Bůh ukáže.
Byl jsem v Ostravě od podzimu 1997, tedy skoro 17 let. Byla má služba úspěšná? Víte, na to se odpovídá složitě, a je to podobné tomu, jak hodnotíte svůj život vůbec. Byli jste v posledních 17 letech úspěšní? Lidé si, podle mé zkušenosti, jen zřídka na takovou otázku odpovídají kladně. Tak proč bych se teď já tady měl nutit do odpovědi, že jsme v našem sboru během mého působení zažívali především úspěchy? Jistě, mnohé věci se povedly, mnohé se nepovedly. Rád bych však hodnocení pojal jinak, podle toho, co zůstává v mém srdci. S mnohými z vás jsme se měli moc rádi, a vás ostatní jsem snad aspoň nepohoršil. Zažívali jsme potěšení z Božího slova. S mnohými z vás jsem šel kus životní cesty, vy jste obohatili mně, a snad i vy můžete říct, že mi bylo dáno potěšit vás. Mám teď na mysli mnohé konkrétní tváře a životní osudy, děkuji za vás Bohu.
Co se vin týká: pokud jsem někomu z vás ublížil, odpusťte mi prosím. Nechávám za sebou nějaké dluhy? Například: slíbil jsem někomu návštěvu a nesplnil to? Snažil jsem se své sliby splnit, ale přece jen, pokud jsem na někoho či něco zapomněl, prosím, nestyďte se připomenout. Dva kontakty na mne zůstávají v platnosti: mobil 736 600 383 a mail ales.wrana@seznam.cz. – A nakonec chci říct, že se neloučíme zcela. S manželkou a dcerou dále bydlíme v Ostravě, a zůstáváme taky členy sboru. Srdečně Vás zdravíme. Buďte s Bohem.
(Při psaní těchto řádků si pobrukuji píseň:
Tohle ještě není cíl,
musíme jít ještě dýl,
tahle cesta nekončí,
začíná jen další díl…)

Aleš Wrana