Biblický úvodník – Následování Boha v hledání zaslíbené země

Zpravodaj 2/2013

5. Mojžíšova 8,1-14: 1Bedlivě dodržujte každý příkaz, který ti dnes přikazuji, abyste zůstali naživu, rozmnožili se a obsadili zemi, kterou přísežně přislíbil Hospodin vašim otcům. 2Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal, co je v tvém srdci, zda budeš dbát na jeho přikázání, či nikoli. 3Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst. 4Po těch čtyřicet let tvůj šat na tobě nezvetšel a noha ti neotekla. 5Uznej tedy ve svém srdci, že tě Hospodin, tvůj Bůh, vychovával, jako vychovává muž svého syna. 6Proto budeš dbát na přikázání Hospodina, svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát. 7Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě uvádí do dobré země, do země s potoky plnými vody, s prameny vod propastných tůní, vyvěrajícími na pláni i v pohoří, 8do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka, do země olivového oleje a medu, 9do země, v níž budeš jíst chléb bez nedostatku, v které nebudeš postrádat ničeho, do země, jejíž kamení je železo a z jejíchž hor budeš těžit měď. 10Budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal. 11Střez se však, abys nezapomněl na Hospodina, svého Boha, a nepřestal dbát na jeho přikázání, práva a nařízení, která ti dnes udílím. 12Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, 13až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mí hodně stříbra a zlata, až se ti rozmnoží všechno, co máš, 14jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

Kapitola nese název výzva k vděčnosti. I když se jedná o kus historie izraelského národa, není to neaktuální téma – má velkou sílu hovořit i k nám. Jistě cesta Božího lidu nebyla vždy procházkou růžovou zahradou. Mám v nohách čerstvou zkušenost 24hodinového pochodu – představa, že putuji pouští 40let, za tu dobu se nejen narodí mé děti, ale i o ni už mají své potomky – a stále putujeme dál – není to nic moc lákavého.
Ale o to v textu nejde. Na mě nejvíc působí ten lidský paradox – který je přenosný právě i na naši situaci a naši dobu – Bůh osvobodí svůj lid z otroctví – nikdo z nás to pravda nezažil – ale umíme si alespoň matně představit, že jde o neskutečně těžký stav – nuže Bůh nás osvobodil z otroctví – říkám záměrně nás – a co je nejtěžší úkol Mojžíše po celých těch 40 let? Není to ochrana lidu před nebezpečím, není to ochrana lidu před nepřáteli, dokonce to není ani ochrana lidu před hladem či žízní, před rozbouřeným Rudým mořem – ne. Nejtěžší úkol je ochránit lid před jeho vlastním nevděkem. Bůh vyvádí svůj lid z otroctví, vede je do zaslíbené země – kolik překážek tomuto jeho činu lid připravuje? Pro potvrzení – kolik kapitol nese název reptání lidu (např. ve 4. Mojžíšové 14 a 17 kapitola)?
Golda Meirová, izraelská premiérka na přelomu 60. a 70. let sice prohlásila s typickým židovským humorem, že Mojžíš měl špatnou povahu, protože zavedl židy na jediné místo na Blízkém východě, kde spolehlivě není ropa.
Ani to však není důvod. Bůh se o nás stará – každý den. 40 let se piplal s Izraelci na poušti – stejnou trpělivost má s námi.
A my? Jak snadno sklouzáváme k reptání. Jak jednoduše vidíme, co všechno kolem nás je špatně. Myslím, že mezi námi není nikdo, kdo by si trochu delší pouť pouští nezasloužil.
Mysleme na svou vděčnost v modlitbách – tolik věcí bereme jako samozřejmost či vlastní zásluhu. Umíme my, umím já v pokoře přiznat, že to byl, je a bude Hospodin, kdo mne vedl, vede a má vést do zaslíbené země?
Jan Krupa