Letní tábor pro děti a dorost 2008

I letos jsme pro děti z našeho sboru a jejich kamarády připravili týdenní pobyt v indiánských stanech tee-pee. A to opětovně na dobře známém místě ve Stříteži nad Bečvou v moravskoslezských Beskydech. Co se týče počtu dětí, byl letošní rok velmi úrodný, neboť se s námi na cestu do země zaslíbené vydalo celkem 31 dětí ve věku od 6 do 14 let. Celý tento průvod by se však neobešel bez lidí, kteří věděli kudy kam. Celý realizační tým tvořilo 11 zkušených lidí – starých, ale i nových, kteří se poprali se vším, co je potkalo. Tým se skládal ze dvou vedoucích, jedné zdravotnice, čtyř instruktorů a ze čtyřčlenné podpůrné jednotky, která zajišťovala pro celou skupinu jídlo a teplo.
Na naše putování jsme se vydali v sobotu 19. července z Hlavního nádraží v Ostravě, odkud naše cesty vedly do Stříteže. Hned po příjezdu čekaly na naše děti první zkoušky, ve kterých musely obstát. Jen co jsme se dostali na tábořiště, začali děti osidlovat tee-pee, která se jim stala na jeden týden domovy. Děti bydlely podle skupinek, které jsme pojmenovali podle izraelských kmenů a to: kmen Juda, kmen Ašer, kmen Neftalí a kmen Gád. V těchto skupinkách se musely děti učit komunikovat a spolupracovat, aby ve všech zkouškách obstály a mohly tak vstoupit do země zaslíbené.
Během pobytu jsme však nezapomínali na to, abychom dětem vykládali příběhy z Bible o dění na poušti. Povídali jsme si o: přechodu Rudého moře, putovaní pouští, smlouvě na Sinaji a modlářství lidu, vyslání a návratu zvědů, Balámovi a Balákovi, bronzovém hadovi na poušti, Mojžíšově smrti, povolání Jozua a nakonec o vstupu do země zaslíbené. Na probíraný biblický oddíl navazovaly i odpolední velké táborové hry, ve kterých družinky soutěžily proti sobě: běhaly, hledaly, stavěly, brodily se, domlouvaly se a spolupracovaly. Každý večer jsme je pak seznamovali s vybranými židovskými svátky a to: Pesach, Šarnot, Sukót, Chanuka, Iom kipur a Šabat.
Taktéž jsme pro děti měli připravený výlet. Šlo se na zříceninu, která byla nedaleko a pak do Rožnova pod Radhoštem, kde měly děti rozchod. První část našeho putovaní doprovázelo sluníčko, v druhé je však zastínily mraky, ze kterých občas zapršelo.
Nakonec jsme se však všichni úspěšně dostali přes řeku Jordán a mohli tak společně oslavit konec putovaní pouští, alias konec týdenního pobytu na táboře. I přes všechny nepříjemnosti, které nás provázely před i na táboře, jsme mohli usoudit, že dílo, na kterém jsme společně pracovali, mělo tížený výsledek – dětem se totiž nechtělo domů. I když byly od bláta, unavené a mokré, tak prožili týden, kde jim bylo dobře. A tak myslím, že není potřeby zmiňovat kmen, který byl nejúspěšnější, jelikož jak se říká: „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!!!“
A tak na závěr nemůžu napsat nic jiného, než poděkování rodičům, že nám svěřili na týden své děti a doufat, že s velkou části se potkáme i příští rok. A pak celému kolektivu vedoucích, kteří zvládli veškeré nástrahy, a že jich letos bylo, na výbornou a tak jsme mohli i my, já, odjíždět s pocitem spokojenosti, radosti, ale na druhou stranu i smutku.
Štěpán Groll