Archiv rubriky: O nás

Odlehčovací služba Domovinky pro seniory

000541_05_003687.jpg (1100×825)

Posláním Domovinky pro seniory – odlehčovací služby je poskytnout potřebnou pomoc a podporu osobám starším 60 let, o které jinak pečuje osoba blízká v jejich domácím prostředí. Tuto pomoc zajišťuji v době víkendů, kdy si pečující osoba potřebuje odpočinout od náročné péče nebo jim pomáháme v situacích, kdy nemohou péči ze závažných důvodů zajistit.

Více informaci: ostrava.diakonie.cz

Otevřené chrámy

otevrene_chramy_banner2_bez-data.jpg (310×110)

Evangelický Kristův kostel je již pátým rokem (v rámci projektu Otevřené chrámy) otevřeny pro turisty, a to o víkendech odpoledne.

Kostel žel nemá možnost bezbariérového přístupu.

Otevírací doba (od 29. května do konce října)

  • Sobota 14:00-18:00
  • Neděle 14:00-18:00

Vstup do kostela je zdarma. Přítomnost průvodce po celou otvírací dobu.

Folkloristka tělem i duší

Ve sboru ji a její rodinu potkáváme v rámci bohoslužeb už 4 roky. Původně byla členkou českotěšínského sboru ČCE ale protože bydlí blíž Ostravě se rozhodla přestěhovat i do ostravského sboru a tak 17. března 2017 jsme přijímali ve sboru nejen ji, ale ji tříměsíčního synka Jiřího. Rok na to také měsíční Rozálii . Lenky Foltýnové Glacové jsem se ptala mimo jiné na koníčky a postřehy z koronakrize.

Jak vnímáte současnou situaci?

Asi jako mnozí čelím této situaci z více úhlů.

Jsem učitelka. Je neustále těžší a těžší dostávat studenty z apatie, do které je současná situace dostala. Distanční výuka nefunguje. Stojí mě to mnoho času a daleko více energie, abych si v hodinách zachovala pohodovou mysl a alespoň trochu ze svého nadšení přenesla na studenty. Přestávají reagovat. Je to smutné, ale pouze „nějak přežívají“. Nevěří, že někomu záleží na tom, co s nimi bude. Jsou nazlobení, že právě oni musí již bezmála rok (téměř nejdéle ze všech) fungovat v tomto režimu. Asi je těžké si představit, co to pro ně znamená být neustále doma a potkávat se jen s těmi, se kterými bydlí a zbytek svého „světa“ vidět jen jako malou tečku na obrazovce svého počítače. Většina z Vás stále pracuje a stále je alespoň v nějakém kontaktu s dalšími živými bytostmi, které do vašich dnů přinesou vždy něco nového, alespoň drobnou změnu. Studenti toto ztratili. Trápí mě to. A také mě moc mrzí, že se pořád najde spousta lidí kolem, kteří si myslí, že učitelé jsou již rok doma „na prázdninách“, nic moc nedělají a vydělávají pořád stejně. Přála bych všem těm být s námi doma alespoň dva dny, aby zjistili, jak to u učitelů chodí a v kolik běžně chodí spát tak, aby vše připravili na další den.

Pokračování textu Folkloristka tělem i duší

30 let střediska Diakonie v Ostravě – č. 1.

Byl začátek roku 1990. Václav Havel již byl prezidentem. Byla zrušena moc KSČ. Všichni jsme sledovali další vývoj v naší zemi a nebylo již žádným hrdinstvím zakládat další OF. Také na půdě ostravského sboru se začala scházet skupinka lidí z několika církví – členové z obou našich sborů v Ostravě, z Církve bratrské, z Bratrské jednoty baptistů, z Československé církve husitské a možná jsem na někoho dalšího zapomněl. Diskutovalo se, co budeme dělat my, protestanské sbory. Zařadit se do politické organizace jsme brzy odmítli. Vynořila se však myšlenka založení střediska Diakonie ČCE, která tehdy již v ČR existovala. Dále se objevila myšlenka a vize mít mateřskou školku, případně školu, a zapojit se do školy a školní výchovy samostatnými přednáškami. Z těchto vizí a nápadů se uskutečnila jen část. Bratr Petr Firbas chodil se svými přednáškami na jednu nebo dvě základní školy a uskutečnilo se založení střediska Diakonie ČCE. Později krátkou dobu jsme mohli ovlivňovat běh střední zdravotní školy v Novém Jičíně. Škoda, že jsme nezískali větší podporu na ústředí naší církve.
Středisko Diakonie ČCE v Ostravě nejdříve začalo s poradenskou činností, pak přibyl šatník a distribuce nejnutnějšího ošacení. Základní myšlenkou bylo vkládat do poskytování sociálních služeb základní křesťanské etické principy ve vztahu ke klientům, jako je úcta k člověku, umění naslouchat, pomoc potřebným. Později začala pečovatelská služba, která se stala základem dnešního střediska Diakonie ČCE v Ostravě.
Středisko se začalo institucionalizovat. Ze začátku jsme byli pod ústředím Diakonie ČCE v Praze, pak vzniklo samostatné středisko v Ostravě. Celkem brzy jsme mohli získat prostory na Žofínské ulici, kde už mohlo být tenkrát ještě existující poradenské středisko, šatník a pečovatelská služba. V rámci šatníku byla možnost i osobní hygieny a další činnosti.
Po několika letech se naskytla možnost získání vily ve Vítkovicích a začala velká přestavba této vily s možností umístit do této budovy péči o staré lidi v Domovince a v horním patře možnost práce s dětmi – azylový pobyt dětí. To byl základ současné práce a poskytování sociálních služeb v ostravském středisku. Dnes středisko provozuje asi šest základních sociálních služeb a možná, že přibudou další. Je spojeno se střediskem v Příboře. Od střediska se odloučila škola pro postižené děti. Středisko má další budovu naproti naší vily, která prošla velkou rekonstrukcí. Zaměstnává asi 50 zaměstnanců. Z hodnocení práce našeho střediska na úrovni města a kraje vyplývá, že sice není veliké, ale že dělá kvalitní péči a provozuje své služby na profesionální úrovni. Na začátku byla obava o ekonomickou životaschopnost střediska. Byla obava, že nebezpečně zatíží naše sbory. Dnes je součástí městského systému poskytování sociálních služeb a v některých službách je jeho činnost těžko nahraditelná. Ekonomicky stojí na vlastních nohách a obrat představuje daleko větší část finančních prostředků, než je roční obrat sboru. Za tím stojí práce ředitelů a vedení jednotlivých služeb. Řediteli byla Jarmila Grollová, velice krátkou dobu vedl středisko Milič Kaštánek, poté přišel br. Ing. Josef Rzyman, který převedl přes počáteční problémy středisko do dnešní doby a dnes vede středisko Ing. Barbora Zedníková, která si vede velice dobře a pokračuje v práci br. Rzymana.
Co se neuskutečnilo? Původní představa byla, že naše středisko bude i příležitostí uplatnění svého vzdělání pro naše členy a naše děti. Toto se nestalo, dnes práci zajišťují lidí mimo naši církev. Ani z naší církve nejsou zájemci o dobrovolnickou práci v našem středisku. Zahanbuje nás v této věci Apoštolská církev. Důvodů je jistě více a dnešní příspěvek není vhodným místem pro zamyšlením, proč tomu tak je.
Co se podařilo: Středisko Diakonie ČCE v Ostravě žije vlastním životem. Ve středisku působí br. farář Pavel Šindler a částečně i ses. farářka Ewa Jelinek. Tato spolupráce je hodnocena dobře, a to je fajn. Škola funguje samostatně a vede si dobře. Podařilo se něco, v co věřil málokdo, a za to musíme být vděčni Pánu, protože na tom máme jen malou zásluhu.

Jiří a Jarmila Grollovi

30 let střediska Diakonie v Ostravě – č. 2.

Článek manželů Grollových v listopadovém Zpravodaji ve mně probudil vzpomínky dávno zapomenuté a tak na výzvu s. f. Ewy Jelinek tvořím pokračování.
V lednu 1990 mělo svou asi první schůzi Křesťanské fórum v sále Třanovského. Zde v květnu o Diakonii přednáší její ředitel Schwarcz. V září br. f. Klobása na schůzi staršovstva
informuje o možnosti založení střediska Diakonie v Ostravě. Představa: „křesťanská linka důvěry a usilování o zřízení domu pro věřící důchodce“.
Jiří Groll podporuje myšlenku zřídit pobočku pražské Diakonie s alespoň jednou placenou silou a 1) zavést službu křesťanské pomoci lidem v různé nouzi; 2) zřídit dům asi pro 50 lidí různě postižených (víceúčelový dům – penzion), kde stát by zařídil dům, a církev by pečovala klienty. V listopadu 1990 s. Jarmila Grollová informuje o založení střediska v Ostravě, v jehož kuratoriu jsou členové pěti protestantských sborů ČCE, CB, BJB, Metodisté. První schůze se konala v listopadu pod patronací Diakonie v Praze. Vytýčily se úkoly 1) pomoc v domovech pro opuštěné seniory 2) zřízení střediska křesťanské pomoci (pastorační a různé konkrétní pomoci).
V březnu 1991 br. K. Fon informuje o fungování kanceláře Diakonie na ul. 30. dubna, kde bude každé úterý různá poradenská služba. V květnu 1991 obdržela Diakonie od města dům v Ostravě – Zábřehu, kde by dopoledne mohla probíhat rehabilitace pro postižené děti a odpoledne útulek pro děti jako odlehčovací služba rodičům těchto dětí. V listopadu téhož roku předkládají sestry L. Jariabková a J. Grollová žádost o zřízení knihkupectví v razítkárně ve sborovém domě.
Začíná fungovat středisko křesťanské pomoci se sídlem na Žofinské ulici, kde je vedoucí s. Jarmila Grollová. Právní subjektivitu získalo středisko 1.9.
Ostravská Diakonie vznikla jako ekumenická iniciativa křesťanů protestanských církví, které v roce 1990 spojily své síly k poskytování sociální služby pro všechny potřebné spoluobčany. V roce 1991 se zřizující sbory rozhodly požádat o začlenění do rámce celostátně působící Diakonie ČCE.
V lednu 1992 je zahájeno poskytování služeb v rodinách. Začíná se s rekonstrukcí na Syllabové 20, kde se počítá s poskytováním křesťanské péče.
V březnu 1992 MUDr. D. Balabán žádá o větší spolupráci sboru ČCE v Ostravě se střediskem Diakonie (odkud odstupuje sbor CB a zakládá Elim).
Prvními zaměstnanci jsou kromě J. Grollové ještě P. Fižová a V. Kynčlová. V představenstvu K. Fon, E. Jelínková, MUDr. D. Balabán, J. Hašková, J. Jančová, a možná jsem ještě na někoho zapomněla.
Začátky určitě nebyly snadné, neměli jsme žádné zkušenosti, ale dnes má naše středisko své nezastupitelné místo a mezi obyvateli Ostravy dobrý ohlas.

Jana Hašková

Minulý rok

Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem, napsal Jeremiáš v kapitole 29, verši 13, a ostravský sbor si to pro rok 2020 vzal za své. Během hudebních bohoslužeb vystoupily Ostravské zvonky a Jitka Vlčinská – ty první v rámci pre- a postludia, ta druhá ze sboru (do Libně). Faráři se účastnili farářského kurzu v Praze a biblickou hodinu vedl Jaroslav Nováček. Zlomila se jedna z kláves v digitálních varhanách. Ostravská soudkyně Hana Šlahařová byla hostem starší mládeže. Z Holandská dorazila nová klávesa. Na Slovensku se konalo soustředění nejen Ostravských zvonků. V Přerově proběhl zimní výlet dorostů CB a ČCE Ostrava na téma Jan Amos Komenský hrou. Výborným koláčem se Barbara Řimánková rozloučila s práci ve staršovstvu. Na týden před karanténou byly poprvé k večeří Páně použité kalíšky na víno. Vláda zakázala konání bohoslužeb. Aktivity sboru se přenesly na internet a faráři prošli rekvalifikaci na kostelníky a youtubery. Na farní zahradě rozkvetl šafrán jarní. Uplynulo 100 let od vzniku sboru a žádné oslavy se nekonaly. 100 let ostravského sboru, je důvod slavit bezesporu, zaznělo ve videu, které z důvodu zrušení oslav připravila Marta Machová. Je to nějak naruby, padlo v úvodu zjevení na cestě na Emu. Na prvních bohoslužbách po karanténě dostali účastníci domácí úkol – sborové bingo. Chrám se otevřel Otevřeným chrámům. Na výročním sborovém shromáždění si Matyášek a Martička hráli s bublifukem. V rámci Noci kostelů byla zahájena fotografická výstava k výročí sboru. Starší mládež opékala buřty na farní zahradě. Michael Skotnica si kvůli roli vikinga na dětském táboře nechal narůst plnovous. Theo Pustka překonal svůj strach z výšek a v rámci výletu dorostu vyjel výtahem na věž Nové radnice. Na tramvajové zastávce Karpatská začal výlet s průvodcem Jaroslavem Nováčkem. Židovský svátek Roš hašana oslavila starší mládež náležitě, u Ostravice. Po čtyřech letech začal další cyklus konfirmačních setkání. Týdenní partnerská konference v Dessau se proměnila v hodinu a půl dlouhou videokonferenci. Vláda zakázala zpívat a Ewa Jelinek odeslala 20 dodatků Evangelického zpěvníku chomutovskému sboru. Druhou vlnu koronaviru sbor strávil na přímých přenosech bohoslužeb a online setkáních. Sestra kostelnice se vrátila z nemocenské. Listopadání bylo přezíravě zrušeno už na jaře. Pavla Machová za křesťanskou službu rozeslala seniorům povzbudivé dopisy, které se setkaly s velkým ohlasem. Stoupla průměrná účast na biblické hodině z 5 (v kanceláři) na téměř 9 (online během karantény). Pohřby Anny Blechové a Antonína Plachého byly naživo přenášeny na internetu. V rámci utužování sousedských vztahu v Šenově kázal Michael Waloschek a v Ostravě Štěpán Marosz. Na první adventní neděli se bohoslužby konaly v sále a v kostele mrznul křeček, nový fanda sboru. Vánoční dílna proběhla po domácnostech. Bety Kubáňová začala vést dorostovou kroniku. V rámci jarmarku se vybralo 8.500 Kč a výtěžek byl použit na vytvoření balíčků pro seniory a potřebné. Máte pozitivní test, uslyšela od Gabriely Andělové Marie Nazaretská a lekla se, že bude muset jít do karantény. Bůh svou jasností jde proti tmám, zpívali účastníci štědrovečerních bohoslužeb potmě, jen s pohledem na rozsvícený stromek a kříž. Po bohoslužbách na Boží hod vánoční, které se konaly v kostele, putovalo donesené cukroví a jiné občerstvení do azylových domů Charity Ostrava. Sledovanost sborového Youtube kanálu se zvýšila z 6 na jaře na 76 na konci roku. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál v roce 2021?, ptal se za Žalmistou ostravský sbor.

ewajelinek@gmail.com
(S laskavým svolením Ivana Lampera, autora rubriky “Minulý týden” v časopise Respekt)

5 chlebů, 2 ryby

ACtC-3fbkQEHioz7S5ojiK1KYR621GSc5-9yNDkNXZDFK-UUXZ6b0xmvDtG2YB6EAyOH6CpC2VFOlBJPItjhdMkeLLdAmuvEcoWFvVQdpwGl6xn1PjVFW4OmpAQYZlU3tJnJB0JUiW5MNyZ9Rhr1oXAvkE6a8g=w1303-h977-no (1303×977)

Čtenáři evangelia vědí, že tohle není nákupní seznam, nýbrž jsou to ingredience pro zázrak. A symbolizují to málo, co můžeme přinést my s očekáváním, že s tím Ježíš udělá, co umí zase on.

Pro mě těch pět chlebů a pár rybiček jsou počítač, foťák, telefon a pár mikrofonů, se kterými jsme začali vysílat bohoslužby. Žádná profesionální výbava, ale dobrý vklad pro začátek. Fotoaparát se s kouskem softwaru proměnil v kvalitní webovou kameru, připojení k internetu obstaral telefon a zvuk jsme do počítače dostali přes pár usb mikrofonů a mohli jsme do éteru. První bohoslužby dosud vidělo 190 lidí a od té doby počet diváků roste. Postupně jsme zjistili, že ten telefon se dá použít taky ke snímání obrazu, tak se z něj stala 2. kamera. Přidali jsme zvukový mix a pár kabelů, ať jsou zpěváci i piano dobře slyšet a trochu jsme si na faráře posvítili. Pokaždé se objeví nějaká chybička nebo věc, kterou můžeme udělat líp s tím, co máme a jak se učíme. A když to Ježíš rozmnoží, budeme moct nasytit větší zástup, než jaký obvykle přichází do našeho kostela. Už teď je to námět na přemýšlení pro presbytery, co s tím budeme dělat, až tahle pandemie skončí.


Pro mě těch pět chlebů a pár rybiček jsou počítač, foťák, telefon a pár mikrofonů, se kterými jsme začali vysílat bohoslužby. Žádná profesionální výbava, ale dobrý vklad pro začátek. Fotoaparát se s kouskem softwaru proměnil v kvalitní webovou kameru, připojení k internetu obstaral telefon a zvuk jsme do počítače dostali přes pár usb mikrofonů a mohli jsme do éteru. První bohoslužby dosud vidělo 190 lidí a od té doby počet diváků roste. Postupně jsme zjistili, že ten telefon se dá použít taky ke snímání obrazu, tak se z něj stala 2. kamera. Přidali jsme zvukový mix a pár kabelů, ať jsou zpěváci i piano dobře slyšet a trochu jsme si na faráře posvítili. Pokaždé se objeví nějaká chybička nebo věc, kterou můžeme udělat líp s tím, co máme a jak se učíme. A když to Ježíš rozmnoží, budeme moct nasytit větší zástup, než jaký obvykle přichází do našeho kostela. Už teď je to námět na přemýšlení pro presbytery, co s tím budeme dělat, až tahle pandemie skončí.

Ale ten příběh není jenom o chlebech, rybách či fotoaparátech. Ty chleby a ryby měl u sebe chlapec, kterého Ježíšovi učedníci našli v obrovském zástupu, který měli nakrmit. Bez toho kluka by možná zástup zůstal hlady. V našem případě toho kluka od malička fascinovaly magnetofony, kablíky, foťáky a kamery, což možná zdědil po svém dědovi, který kdysi zadrátoval velký kus ostravského Rozhlasu. A než se z něho stal inženýr, dělal po večerech ve strahovském klubu zvukaře. A začal se učit, že profesionalita neznamená pracovat s profi nástroji, ale dosáhnout výsledku s tím, co máme.

Na učednících bylo toho chlapce najít a přivést k Ježíši. A tohle hledání neskončilo. Možná i vy máte u sebe nějaké chleby a ryby. Nebo znáte nějakou holku nebo kluka, kteří mají nebo dovedou něco, bez čeho se zástup nasytit nedá. Tak kdy je přivedete?

Michael Waloschek

Slavnostní otevření nově zrekonstruovaného objektu

diakonie.gif (289×130)Ostravské středisko Diakonie ČCE otevřelo v úterý 19. listopadu 2019 nově zrekonstruovanou budovu – Syllabova 1278/19, Ostrava – Vítkovice (sídlo Domovinky pro seniory – s kapacitou 7 míst denního stacionáře a 9 lůžek týdenního stacionáře, zázemí terénní Pečovatelské služby v rodinách a správa střediska). Slavnostní otevření bylo spojeno s připomenutím 30 let od obnovení činnosti Diakonie Českobratrské církve evangelické.
Projekt ADAPTACE OBJEKTU NA „DOMOVINKU“ A ZÁZEMÍ PRO TERÉNNÍ SLUŽBY byl spolufinancován Evropskou unií z prostředků Integrovaného regionálního operačního programu. Jeho hlavním cílem bylo zabezpečit materiálně-technické zázemí pro poskytování sociálních služeb – týdenního stacionáře, denního stacionáře a terénní pečovatelské služby.

000380_05_002501.jpg (1100×733)

Úřední změny

CCE_Logo_FarnisborvOstrave_H_Color-300x102.png (300×102)

Na včerejší schůzi staršovstva bylo odhlasováno odstranění pevné linky a změna úředních hodin.

Úřední hodiny budou nyní vypadat takto:

  • středy 9:00-12:00 – přítomná bude pokladní Hana Vlčinská
  • čtvrtky 9:00-12:00 – přítomný bude jeden z farářů

Faráře sboru můžete ovšem kontaktovat kdykoliv: 

Sborový e-mail: ostrava@evangnet.cz.