Archiv pro rubriku: Nezařazené

Smích a pláč domu modlitby…

Těšínské Beskydy skrývají nebývale rozsáhlou a výjimečnou sbírku dřevěných kostelů, které v mnoha případech navíc dobou svého vzniku pamatují časy, kdy v této oblasti se většina obyvatelstva hlásila k luterskému vyznání. K nejvýznamnějším stavbám sakrální dřevěné architektury patří Kostel sv. Mikuláše z roku 1576 v Nýdku, polodřevěný kostel sv. Kříže z roku 1897 v Bystřici, kostel sv. Cyrila a Metoděje z roku 1936 v Hrčavě, a do nedávna také Kostel Božího těla v obci Guty, který přináležel Římskokatolické farnosti v Ropici. V noci z 1. na 2. srpna 2017 tento posledně zmiňovaný kostel vyhořel.

Se stavbou původně renesančního roubeného jednolodního kostela započali místní v roce 1563, čímž se Božímu tělu zasvěcený kostel těšil označení „nejstarší dochovaný dřevěný kostel na Těšínsku.“ O stáří kostela svědčil letopočet 1563 na portálu v interiéru a také dochovaný zvon datovaný 1565 a nesoucí latinský nápis „Verbum Domini manet in seterum“ (Slovo Páně trvá na věky). V období reformace se v kostele scházeli místní luteráni a ve shodě s následujícími pobělohorskými událostmi jim byl také později odňat roku 1653 císařskou rekatolizační komisí a předán do správy Římskokatolické církvi. Obdivuhodná stavba kostela ať již výběrem materiálu či stavební technikou však zdaleka nedosahovala významu, který uchovával dochovaný mobiliář v interiéru kostela. Komplikované dějiny luteránského a následně rekatolizovaného obyvatelstva ve společné úctě a toleranci ke společnému vyznání si předávali z generace na generaci ojedinělou sbírku oltářních obrazů a didaktických pomůcek. V kostelním presbytáři zaklenutém dřevěnou valenou klenbou se ve vzdáleném koutě nad zpovědnicí až do osudného požáru nacházel fragment oltářního obrazu z luterského období z roku 1591, který pořídili rytíři Jiří Sobek z Kornic a Jiří Neborský z Nebor. Námět Poslední večeře doplněný o český nápis: Vezměte a jezte, toto jest tělo mé, které se za vás vydává na odpuštění hříchův, vezměte a pijte, toť jest krev má, která se za vás vylévá na odpuštění hříchův. Luterské pojetí eucharistie v podobě tohoto obrazu vytvářelo unikátní srovnání s mladším oltářním obrazem se stejným námětem Poslední večeře, datovaným do 18. století, a odkazujícím na reálnou přítomnost Krista v obětinách chleba a vína.

Na luterské období odkazoval také dochovaný epitaf s ústřední scénou zmrtvýchvstání Krista, zhotovený zřejmě v Těšíně kolem roku 1620 a náležející neznámé rodině zřejmě z měšťanských či šlechtických luterských kruhů. Naopak ojedinělou památkou jezuitského misijního působení v regionu byla zde vystavená čtyři plátna z 1. poloviny 18. století s kolorovanými kresbami.

Zdálo by se, že jediná noc vymazala staletí společné historie, smích i pláč předků, historické křivdy i chvíle úspěchů… a přiznávám, že ztráta této historické stavby mě jako historika zarmoutila, ale přesto mi právě nad obrázky kostelních trámů ohořelých vyvstávají na mysli Izajášova slova povzbuzení těm, kteří ztratili víru v její viditelné zástavě – v podobě Jeruzalémského chrámu: „Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy,…“ V Gutech možná přišli o cennou stavbu, ale je zde nadále něco mnohem pevnějšího a stálejšího: společenství v Kristu, a právě tomuto společenství můžeme nyní nejen vyjádřit slovem povzbuzení, ale poskytnout i materiální pomoc, aby mohli vystavět k Boží oslavě stánek nový…

V průběhu adventního období se můžete připojit i vy ke sbírce na stavbu kostela v Gutech, a to buď u ses. Hany Vlčinské, která následně vybrané peníze přepošle hromadně, a nebo přímo v rámci Veřejné sbírky na zvláštní bankovní účet číslo 7657654/0300 zřízený u Československé obchodní banky, a. s.

Jana Grollová