Archiv pro rubriku: Mládež

Mladší mládež (středoškoláci) – čtvrtek, od 17:00 hod., v klubovně pod farou (od září 2018 – nepravidelně, dle domluvy)
Starší mládež (vysokoškoláci) – úterý, od 19:00 hod., ve farní kanceláři

Ostravské listopadání 2008

Spadané listí na ulicích, chladný vítr v korunách stromů a cestička vyšpalaná od hlavního nádraží k třanovskému sálu v Ostravě. Co se to má jen dít?
Jak je tomu už zvykem, každoročně se v listopadu v Ostravě koná minifestival nejen křesťanských hudebníků nazvaný ostravské listopadání. Kdo zde tentokrát byl, nelitoval ani jediné minutky…
Páteční večer byl večerem k zamyšlení, večerem hravým, poznávacím a velmi pestrobarevným – původně měl vzniknout jeden jediný barevný list ze čtyř kusů papíru, ale nakonec jste mohli vidět Shreka, mnoho indiánů a maskující se „partizány“. Tím jsem chtěla říci, že se nekreslilo pouze na papíry, ale většina barev končila jako doplněk mnohých tváří (však nejen tváří).
Večer byl ve víru čajových dýchánků, lahodných sladkostí a štěbetavých úst. Z každého kouta čajovny se ozýval jiný zvuk, buď se dětičky popadaly za bříška nebo naslouchaly napínavým příběhům každodenního života druhých anebo mohly vyslechnout poučné příběhy. Byl to krásný večer strávený v příjemné atmosféře mezi milými lidmi…
Sobota byla dnem vystoupení různých hudebníků, kteří se nebáli předvést svůj um v záři reflektorů před plným sálem nedočkavých posluchačů. Ale než se tak stalo, dopoledne bylo zahaleno do záhad ostravského kulturního života. Skupiny „bojovníků“ se „zuby nehty“ draly ven do ulic, aby našly vše, co se týkalo hudby, když se však setkaly dvě skupiny na jednom místě – to teprve začal ten pravý boj… Přeci kdo si hraje – nezlobí.
A večer? Klub Templ na Stodolní, kdo nebyl? Litoval a lituje dodnes, protože o hodně a když říkám o hodně, myslím tím opravdu o HODNĚ, přišel. Pódium ten večer patřilo jen jedné jediné a to nenahraditelné skupině. O jaké to mluvím? Cožpak jste to ještě nepoznali? Pro nezasvěcené to byla skupina: BOUDA PSOVA! Byl to nezapomenutelný večer, roztančený parket a kapela si v tu chvíli byli tak blízko. Byla to tak výjimečná atmosféra, tak výjimečný večer… který končil se šálkem horkého čaje v sevřených rukou.
Neděle byla dnem bohoslužeb, pod taktovkou mládeže a Vlastíka, byla také dnem odjezdu a loučení… Můžeme se jen těšit na další skvělé akce, kouzelné momenty a usměvavé tváře…
Magda, (převzato z internetových stránek moravskoslezské mládeže)

Sjezd (nejen) evangelické mládeže 2008

Pátek 3.10.2008

Ostravská mládež vyráží na sjezd s názvem „ Fwd:Re:GENERACE“, který se koná v Prostějově. Hned po příjezdu jsme šli směrem SPOLEČENSKÝ DŮM. Tam jsme si uschovali batohy a vrhli jsme se na dráhu pozdravů.
Jako každý rok jsme měli možnost si koupit sjezdová trička.
Ve 20:00 proběhlo zahájení sjezdu, po kterém jsme shlédli Bitvu u Lipan.

Sobota 4.10.2008

Během dne jsme mohli jít sportovat, poslouchat přednášky či shlédnout film „Návrat do Červeného města“ (podle mě byl lepší než nějaký film v neděli na ČT1). Dále jsme mohli jít na divadelní představení, různé dílny, ale i meditace, které vedl náš farář Aleš Wrana.Večer jsme si poslechli koncert kapely TIMUDEJ. Den byl zakončen pobožností Romana Mazura.

Neděle 5.10.2008

Po snídani jsme slavili bohoslužby s Večeří Páně. Vedli je Hanka Chroustová a Martin Fér s orchestrem Ladislava Moravetze. Po bohoslužbách jsme se rozloučili s přáteli a vydali jsme se směr Ostrava s nadšením a natěšením na další mládežnické akce.

Michal Sabó

Letní seniorátní týden 2008

Letos již podruhé jsme prožili LST na Ptenském Dvorku. Byl to týden plný her, přednášek, koncertů, krásných chvilek s kamarády, ale i menších, či větších úrazů. Jako každoročně pro nás byly připraveny úžasné a hravé dopolední dílny, ale také odpolední olympiády a soupeření v sumu, šipkách, či ping pongu. Odpoledne byly většinou dva programy, zakončené ztišením, nebo skupinkami.
Počasí bylo po většinu času slunečné a usměvavé .Poprvé nás také přivítal venkovní bazén. Kuchyň pod vedením Lídy a se skvělými, „číšníky“ Hanyskem, Michálkem a Petříkem neměla konkurenci.
Myslím, že letošní LST se jako každoročně vydařilo a že si každý z nás odvezl mnoho duchovní síly, krásných zážitků a nových zkušeností. Celé LST bylo doslova prozářené Naším Pánem
Martina Wranová

Kudy Komenský nechodil 2008

Sedíme v Přerově na nádraží. A čekáme, až se rozjedeme. Z dlouhé chvíle jsme začali dávat dohromady střípky z právě proběhlé mládežnické akce.
Takže ve zkratce. Aďa mžourá unavenýma očima. Tak jako po každé jiné mládežnické akci, tak i po této jsme všichni unaveni, vysílení, ale i nabití novou energii a také odjíždíme se vzpomínkami na příjemně strávený pobyt s našimi přáteli.
Naše cesty z různých konců našeho seniorátu nás přivedly do Štramberku již v pátek večer. Po dlouhé cestě nás místo pobytu přivítalo večeří. Po večeři jsme se mohli těšit na večerní program pod vedením našich přátel ze Šternberka. Po programu jak duchovním, tak i zábavném, jsme se přesunuli do tělocvičny. Rozdělali jsme karimatky, vybalili jsme spacáky a někteří z nás se začali chystat ke spánku. Jiní však neotáleli a navazovali nové známosti, či prohlubovali ty staré. Nakonec stejně všichni zalezli do svých spacáku a uvelebili se ke spánku.
V sobotu mnoho lidí už nemohlo dospat a nemohli se dočkat krás, které pro ně byly připraveny pro tento den. Po vydatné snídani jsme se vydali poznat Štramberk a jeho okolí. Cestou nás provázeli mládežnici z místního sboru a taky někteří z ostravských mládežníků, kteří si pro nás připravili zajímavé hry v přírodě. Navštívili jsme jeskyni Šipku, Štramberskou Trúbu, okolní kopce, pokochali se pohledem do okolní krajiny, smlsli plněné štramberské uši se šlehačkou a ovocem. Celý výlet jsme zakončili v jedné místní restauraci, kde už na nás čekal výborný oběd. Po obědě následovalo volno, které mohl každý využít podle svých možností. Odpoledne jsme pak strávili v tělocvičně pohybem. Sám Komenský přeci říkal: „Ve zdravém těle, zdravý duch.“ Po vybití veškeré energie jsme ji opět šli načerpat, a to v podobě večeře. Po večeři byl pro nás přichystán duchovní program od Michala Maliny z Havířova. Michal vypověděl vlastní svědectví o tom, jak vidí ve svém životě přítomnost našeho Pána. Mluvil také částečně o misii a evangelizaci, ale především apeloval na vlastní růst a poznávaní Božího plánu. Když jsme doposlouchali svědectví, vytáhli jsme deskové hry a hráli jsme o sto šest. Taky jsme si ještě spolu zazpívali a opětovně jsme se odebrali do tělocvičny, kde se odehrával podobný scénář, jako v den předešlý.
V neděli bylo už naše vstávaní poznamenáno vysílením a dlouhými nočními rozhovory. Rychle jsme sbalili všechny naše věci a rychle jsme spěchali na faru, abychom utišili naše hladové žaludky. Nedělními bohoslužbami nás provedl Vlastík Stejskal a vypomohli mu i někteří mládežníci. Po skončení bohoslužeb jsme měli ještě nějaký čas na to, abychom se šli podívat do města a něco dobrého dopřáli i našim jazýčkům. Pak už ale však přišlo nevyhnutelné. KONEC. Na nádraží jsme se rozloučili a slíbili jsme si, že se brzy opět sejdeme a uvidíme. Pak jsme jen nasedli do vlaků a jeli domů. (tedy jak kdo).
Do Štramberku se nás sjelo asi necelých 60. Chtěl bych touto formou poděkovat všem, kteří nám umožnili, aby se tato akce mohla uskutečnit. Chtěl bych poděkovat sboru ve Štramberku, který nás přijal, dále pak SOMU a především Evě Urbanové, kteří tuto akci zorganizovali, připravili a vedli. A nakonec všem, kteří tam přijeli a tím obyčejný víkend změnili na nezapomenutelný.
Vlak se rozjel. Brno se blíží.
Mládežníci studující v Brně

Ostravské listopadání 2007

V pátek 9.11. 2007 podvečer se začali do ostravského „třaňáku“ scházet lidi dychtivě očekávající další ze skvělých seniorátních akcí. Pokud si někdo myslel, že zahraje mrtvého brouka, sedne si do koutečka a bude tzv. civět, tak byl velmi brzy vyveden z omylu, protože snad každý byl vtažen do aktivní účasti na programu. Zprvu jsme ve skupinkách museli k melodii nějakého proslulého songu (jako např. Skákal pes apod.) napsat text opěvující listopadání. No a pak jsme pěli jedna radost, a že některé texty byly opravdu strhující (např. Kvůli hudby, kvůli hudby přijeli jsme na listí. Dobrý program Ostraváci jisto jistě zajistí…). Jenže to už se začalo schylovat k další velké události, a to předávání cen LTV (Listopadové televize). Pokračovalo také rozvíjení skupinové kreativity – každá skupinka měla zastoupit nějakou světově známou star ze světa popmusic či filmu. Vychutnali jsme si tedy simulovanou Rihanu s deštníkem, M. Jacksona s kloboukem, Angelinu Jolie se zbraní a koněm nebo Arnieho Schwartzenegra se zbraní, ale bez koně. Moderátor večera Šimon K. nám ukázal, jak se stojí a mluví na prknech, která znamenají svět (že jste nevěděli, že prkna třanovského sálu jsou tak významná). Pro mnohé byla vrcholem večera lukrativní možnost posedět a popít v staré dobré čajovně, třeba i do pozdních nočních hodin…
Po sobotní snídani jsme nacvičovali písně na vystoupení na bohoslužbách. Následně jsme byli rozděleni na turisticko-poznávací a doprovodně-orchestrální skupinu. První zmiňovaná skupina šla poznávat moravskoslezskou metropoli z výšky věže nové radnice a ta druhá šla do „mírně studeného“ kostela nacvičovat doprovody na nedělní bohoslužby. Ale po obědě už se na plno rozjela přehlídka kapel, kapelek a písničkářů. Z těch tradičních hostů nemohli chybět třeba Pomněnka, manželé Tatrarovi, Mindenki nebo Honza Dospiva se Zuzkou Bublavou. Novinkou na trhu jsou však kapely jako Posel (prý mladí a nadějní), Eliata (zkušení rockeři, kteří některé opravdu dostali do varu), ale velmi příjemně nám zahrála také chválící skupinka Jednoty bratrské. Vrchol večera se odehrával v klubu Templ na Stodolní. Začínající formace a.e.Y.o.u. se představila se svým drsným repertoárem. Myslím, že příznivci rocku si skupinu zapamatují a ještě o ní uslyší! Naproti tomu Alešanka se po hudebních pódiích pohybuje už nějaký ten pátek, a tak nám profesionálně podala své jazzovo-folkové (prý) písně, které nás uvedly do zvláštní nostalgické atmosféry. Zbytek sobotního večera si už zorganizoval každý sám podle své libosti.
Po další krátké noci následovala rychlá snídaně a pak duchovní obnova na bohoslužbách, kdy kázal Vlastík Stejskal. Myslím, že bohoslužby byly opravdu pestré a zajímavé. Pak už jste jen mohli vidět objímající-plačící-loučící se (ber s nadsázkou ) mládežníky. PÁNU patří CHVÁLA za to, že nám „listí“ proběhlo v té nejpohodovější atmosféře a že jsme si ho mohli opravdu užít!!!
Lenka Smyčková

Sjezd (nejen) evangelické mládeže 2007

Brno hlavní nádraží: Čtvrtek 27.9.2007 18:30 – „kolaps!“ Tak jako každý čtvrtek nádraží v Brně nezvládá nápor studentů, kteří chtějí jet domů na víkend. Tak dnes obzvlášť – v pátek je totiž volno a jim to asi nikdo neřekl. Nával takový, že pro jízdenky není možno se dostat. Do vlaku se nastrkat jen tak, tak, a hurá jedem. Jo, přesně tak to bylo.
Litomyšl: Čtvrtek asi kolem 21:30 – jsme zde, hurá, autobus nás dovezl přímo před Smeťák (Smetanův dům je to v originále). Po nutné registraci a dostání stravenek, mapy a průvodce, odhodit bágl do úschovny a začíná kolotoč přivítaní. „Ahoooooj“ „Čau“ „Rád tě vidím“ „Já tebe taky“ „Jakou jsi měla cestu?“ …, ruka střídá ruku a náruč střídá náruč. Tak takhle vypadal příjezd. Potom mrknutí do hlavního sálu – KSV (Kryštofovy staré věci) – už naplno rozezněly a roztancovaly všechny mládežníky. Atmosféra sjezdu už naplno dolehla na všechny. Jsem tu a bude to super. Po koncertě, který byl super, bylo ztišení na závěr dne a rozchod do škol, kde budeme po tři noci lehávat. Podle barev náramků nás rozdělili do dvou škol. Byly celkem čtyři barvy – každá škola měla dvě – světlou pro mládežníky do 18 let a tmavou nad 18 let. Po ubytování se vyrazíme podívat do PUBu – místo, kde hraje hudba a člověk si může pokecat a dát si něco k pití (nealkoholického) a k jídlu. Potom zpět do školy a jít spát.
Litomyšl: Pátek 28.9.2007 – Vstát – jak nadlidský úkol. Snídaně a hurá opětovně do víru zábavy sjezdu. Úvodní pobožnost a rozprchnutí se na různé dílny, koncerty, divadla či do kin. Páteční den spíš nabízel čas se s lidmi někde potkat, hodit dvě či tři slovíčka nebo poznat nové mládežníky – třeba na bojovce po městě (ještě dnes mě z ní bolí nohy), během dne zvládnout také oběd a večeři. A na večerní program opět zpět do Smeťáku. Zábavným večerem nás provedl Martin Balzar a Miki Erdinger. Po večerním programu a večerním ztišení jsme znovu mohli někam vyrazit. Na výběr bylo několik míst. Buď nějaká příjemná hospůdka či vinárna ve městě nebo PUB či čajovna. Každý si našel to své. A pak už zbývá jít jen v rozumnou dobu spát J.
Litomyšl: Sobota 29.9.2007 – Opětovně vstávaní je pro některé nepřekonatelnou překážkou. Nasnídat se a jít do Smeťaků, kde je ráno společná přednáška na téma: „Komu-ni©k-a-ce“ od Jaroslava Pechara. A potom se opětovně rozprchnout na různá místa, kde probíhají různé programy (dílny, přednášky, malování, kino, atd.). V sobotu bylo více programu, ale i tak se stále dal najít čas si popovídat s přáteli. Celý průběh vypadal podobně jako v pátek: program, oběd, program, program, večeře. Po večeři jsme mohli navštívit kostel, kde byl varhanní koncert – Ester Moravetzová, byla úžasná!, nebo se jen tak procházet. A na závěr celého sjezdu na nás čekal koncert od Vera Love (prej jí bylo 71, no nevím) a tam jsme to mohli pořádně rozjet. Po něm se ztišit, poděkovat za skvělý nejen den, ale i celý sjezd a opětovně se rozprchnout.
Litomyšl: Neděle 30.9.2007 – že bylo vstávaní obtížné, už nebudu zdůrazňovat. Umýt se, sbalit se a hurá na snídani. Bohoslužby vedli spolu Radka Včelná a Roman Mazur s vysluhováním Svaté večeře Páně. Bohoslužby, jako každý rok, jsou nezapomenutelné – 700 mladých lidí pohromadě, to se jen tak nevidí. Skvělý zpěv pod vedením Ladislava Moravtze, slyšení Božího slova a večeře Páně zanechá v každém určité pocity. Po bohoslužbách rychle vzít baťoh, pokusit se s co nejvíce lidmi rozloučit a hurá na vlak.
Litomyšl nádraží: Neděle 30.9.2007 11:25 – „Kdo jede do Brna (Ostravy, Prahy, …)“, „Já“ , „Já“ , „Já“ , … Narychlo domlouvání společných jízdenek, rychle koupit, nasednout do připraveného vlaku (ČD nám přidali tři vagóny – díky) a hurá do Chocně a domů. V Chocni se rozdělit do vlaků naším směrem (Praha, Brno, Ostrava, Hradec Králové), poslední loučení a ahoj za rok.
Brno Hlavní nádraží: Neděle 30.9.2007 15:20 – Sednout si na jedno do nádražní hospůdky s přáteli a první hodnocení sjezdu. Zazvonily krýgle a sjezdu je konec.
Poděkování:
Všem kdo sjezd připravovali a pomáhali s organizací – COMu, litomyšlskému sboru, chrudimské mládeži a dalším
Městu Litomyšli – bez kterého by asi sjezd ani nebyl
Školám, kde jsme mohli spát a jíst – jídlo bylo skvělé
Našemu sboru, že nám na sjezd přispěl – DĚKUJEME!!! (Aďa H., Aďa Č., Esterka, Hanka, Jana, Kája, Martina, Benjamín, Michal, Petr a Štěpán.
Všem, kdo tam dojeli, protože bez nich by to nebylo ono!
Máte-li nějaké otázky ptejte se mládežníků, rádi Vám sdělí své dojmy a zážitky a nebo se mrkněte na net: www.mladez.evangnet.cz
Štěpán Groll

Kudy Komenský nechodil 2007

Před nedávnem jsem se zúčastnila jedné víkendové akce konající se v menším městečku Orlová. Dohromady se nás tam sjelo kolem 25, a to z různých koutů našeho seniorátu. Třeba z Šumperka, Orlové, Štemberka, Krnova a také z Ostravy. První den jsme strávili sledováním tříhodinového divadla, které nám zahrál orlovský Tensing. Po vystoupení jsme se vydali na kutě do místní školy. Druhý den začal dlouhou procházkou končící na orlovské faře, kde byl na celé odpoledne připraven program v podobě her. Večer jsme se všichni sešli a vyslechli jsme povídání na téma „ ctnost“.
Po skončení programu jsme debatovali, zda se ctností má někdo nějaké zkušenosti. Časně zrána dalšího dne jsme se vydali na nedělní bohoslužbu, kde jsme lidem zazpívali několik písní. Jakmile bohoslužby skončily, čekalo nás občerstvení, a poté jsme se všichni vydali do svých domovů.
Martina Wranová


Sjezd (nejen) evangelické mládeže 2006

V pátek jsme vyrazili ze Svinova do Havlíčkova Brodu, kde se konal letošní sjezd. Byl pod názvem „..BEZ TEBE TO NEJDE“. Byly připravené různé zajímavé přednášky, ve kterých si každý našel to své – např. hlavní přednáška „bez tebe to nejde“ (- kdo se vlastně myslí tím TY, proč by to bez TEBE nešlo, proč by to nešlo bez BOHA). Nebo jsme mohli jít na nějakou tu kulturu:-) – divadlo či kino, nebo na různé dílny (pro tvořivé – kreativní chvilka, pro sportovce něco na tu konvičku, a k radosti posloužila hudební dílna). Sobotu jsme zakončili koncerty ..Noční optiky a Terne čhave¨. V neděli po bohoslužbách jsme se zase všichni rozjeli do svých domovů s krásnými vzpomínkami a natěšení na další akce.
Ester Krupová


Víkendový pobyt v Hodslavicích 2006

Ve dnech 17. – 19. 2.2006 se naše mládež vydala na víkendový pobyt do Hodslavic. Na svinovském nádraží jsme se sešli v docela hojném počtu (11). O pár hodin později jsme se již ubytovávali na hodslavické faře, která nás mile překvapila. Po zpívání, večeři a biblickém programu na téma „vize“, dlouhé diskuzi a kreativní chvilce, ve které jsme se připravovali na sobotní volejbalový turnaj, jsme se postupně odebírali na naše povětšinou karimatková lože. Ráno jsme se kupodivu bez spěchu a za nádherného počasí dopravili do sportovní haly v Novém Jičíně. Aktivně jsme rozvěsili naše páteční výtvory (opravdu se velmi povedly) a pak už jsme se za velkého povzbuzování (dokonce i neostravských) vrhli do sportovního zápolení. A nutno dodat, že ačkoliv nám část družstva zběhla k Břeclavi, nám jen o jeden jediný míč utekl postup mezi 8 nejlepších týmů z celkových 22 družstev. To je doposud nejúspěšnější výsledek ostravské mládeže:-). Večer jsme ještě na faře zvládli večeři, program, hry a povídání.
V neděli jsme navštívili na bohoslužbách naše hodslavické bratry a sestry, zazpívali jim a vypadalo to, že mají z naší návštěvy docela radost. Polední kuchtění oběda dopadlo nadmíru skvěle, zahráli jsme si hry a pak už jsme se opět vydali do naši milé Ostravy.
Myslím, že se všem učastníkům na vikendovce líbilo a že další na sebe nenechá dlouho čekat:-). Ještě je třeba zmínit, že nejoblíbenějšími společenskými hrami naší mládeže jsou „Twister“, „Osadníci z Katanu“ a „Aktivity“ a mládežnickým jídlem se nekompromisně stávají špagety:-).
Adéla Čimburová

Sjezd nejen evangelické mládeže v Kutné Hoře 2004

První až třetí říjen. Tak toto datum měla v mysli již dlouho předem spousta mládežníků po celé republice. Rezervovali jsme si tyto dny nejen pro přátele, ale také pro setkání s Pánem, jako další povzbuzení do života víry. A jak to proběhlo?
Pátek, podvečer – všichni, jež přijeli, srší štěstím a radostí ze shledání s přáteli. Hordy mládežníků se valí k Tylovu divadlu v Kutné Hoře nechat se zaregistrovat za účastníky sjezdu. Odevšad zní smích a veselé historky o tom, kterak jak který dopravní prostředek byl přeplněn natěšenými mládežníky. Odněkud přilétá poznámka, že někdo musel celou cestu ve vlaku stát na jedné noze, a to ještě na své J.
Po registraci se všichni přesunují do velkého sálu divadla. Ano! Sjezd byl zahájen! O vyplnění úvodního večera se stará pražské divadlo Minor se svým představením. Nejoblíbenější postavou publika je bezesporu pan farář. Ateista J. Úvodní večer je za námi a my se pod vedením města-znalých vydáváme do lokace určené nám k přespání. I když to slovíčko „přespání“ každý z nás bere s úsměvem. Teď je totiž čas, ve kterém se rozbíhají přátelské rozhovory a ty bývají dlouhé, předlouhé…
Druhého dne ráno se nikomu nechce ze spacáku, zvlášť při pomyšlení, že jídelna se snídaní je až na druhém konci města. Po snídani se scházíme opět v divadle, abychom společnou ranní pobožností a písněmi zahájili nový den. Pražský kazatel Pavel Pokorný, který vede ranní program, mluví o touze, která je hlavním tématem letošního sjezdu. Je pěkné počasí a tak naše skupinka volí procházku městem. Obdivujeme krásy Kutné Hory a při té příležitosti se snažíme zapamatovat si, kudy které ulice a uličky vedou, aby večerní návrat nebyl jedním velkým blouděním.
Odpoledne jsme se z různých programů rozhodli navštívit dílnu našeho kazatele R. Mazura, ve které jsme společně probírali téma: „Moje touha po sexu“. Někteří pak zakončili odpolední program návštěvou kina, jiní poslechem básní v poetické čajovně, kde i Ostrava měla své zastoupení v podobě básní od Lenky Juřenové.
Večerní program pak patřil skupině Jablkoň. Když se mezi jejich chytlavými a nápaditými písněmi pak objevila, pro usmání, jedna tvrdého punkerského stylu, sklidila nečekaný ohlas a kapelník skupiny Jablkoň vtipně poznamenal, nespletl-li si sjezd J.
Nedělní bohoslužby s vysluhováním večeře Páně, byly v chrámu sv. Barbory. Kázání se ujal synodní senior Joel Ruml. Když při úvodní písni spustil pěvecký sbor, doprovázený žesťovými nástroji a varhanami, nejednomu z nás se pozastavila v žilách krev nad tím, jak krásné může býti chválit Hospodina tradičními písněmi. A když se člověk pozorně podíval kolem sebe, mohl objevit slzy úžasu na tvářích některých mládežníků.
Nastal čas loučení. Dlouhé „ahóóój!“ se neslo Kutnou Horou. Množství podaných rukou ve znamení přátelství a pokoje hraničilo s mezí, kdy se začínají tvořit mozoly.
Věřím, že každý z nás, odjížděl z Kutné Hory s myšlenkou díků Hospodinu za to krásné shledání, které nám dopřál. Mnozí z nás se poučili, povyrostli ve víře, či alespoň načerpali sílu pro svůj další duchovní život.
Jan Zálešák

Mládež s hostem a volejbal 2004

V sobotu 17. dubna se naše ostravská sborová mládež zúčastnila volejbalového turnaje v Novém Jičíně. Tomu však předcházela páteční mládež. Naše mládežnická parta se sešla tedy už v pátek na naší faře. Setkání bylo tentokrát tak trochu netradiční. Za prvé tím, že jsme na něm měli hosta (Dana Cieslara z Karviné, který vyprávěl o své práci mezi ostravskými i karvinskými narkomany), a za druhé tím, že jeho účastníci měli možnost přenocovat na faře, kterou až na výjimky využili. Po příjemně stráveném večeru a následném chrundění jsme byli zcela připraveni na cestu a volejbalový turnaj.
Do Nového Jičína jsme vyrazili vlakem v sobotu ráno v 6:45 ze svinovského nádraží. Po příjezdu jsme se zúčastnili velmi vydařeného zahájení na faře v Novém Jičíně. Po něm už nezbývalo nic jiného než převléknout se do dresů a vrhnout se do bojů o postup se základní skupiny. Naše mládež bojovala dokonce hned na dvou frontách, jelikož vytvořila dvě družstva (jako jediná ze všech mládeží!). Naše kvalita byla ale tentokrát jen v kvantitě.
Když už jsme soupeře nepřekvapili úctyhodnými sportovními výkony, tak alespoň nadšeným vzájemným fanděním. Oba naše týmy tak prokázaly platnost hesla, že není důležité vyhrát, ale skvěle si zahrát. I když jsme neuspěli a ani jeden tým nevyhrál jediný set :-(, skvěle jsme si zahráli a prožili příjemný den.
V Novém Jičíně jsme se navíc cítili jako doma, jelikož se o nás všichni příjemně starali, jak už v oblasti informování, tak i v oblasti občerstvení a pití. Těšíme se na další ročník, kde kromě kvantity prokážeme určitě i kvalitu.
Benjamín Groll

Kudy Komenský nechodil 2004

O víkendu 26. – 28. března 2004 se zúčastnilo osm našich mládežníků seniorátního setkání mládeže ve Vítkově nazvaného „Kudy Komenský nechodil“. Celkový počet účastníků tohoto „pochodu“ se vyšplhal k padesáti.
V pátek večer jsme se navečeřeli, uvítali (ano, v tomto pořadí), zamysleli a diskutovali nad úryvkem z Joba, zahráli několik převážně seznamovacích her… Samozřejmě, že ne všichni se mezi sebou znali, když nás bylo tolik: V pátek mezi nás místo své obvyklé schůzky mládeže přijeli oderští, po celý víkend – nebo alespoň do sobotního večera – byli ve Vítkově dále mládežníci ze Šumperka, Krnova, Opavy, Olomouce, Šternberka, Hodslavic…
Pochodovalo se v sobotu dopoledne. Ačkoliv bylo počasí spíše zimní než jarní – bahno a kaluže pod pochodujícími, sněhové vločky na nich – výlet po okolí Vítkova (Klokočov, Klokočůvek a lesy, pole a louky kolem nich) se vydařil. Několikrát jsme se během něj zastavili, abychom si zasoutěžili: Ve skládání miniskládačky s obrázkem Vítkova, v luštění osmisměrky s vyškrtáváním některých výrazů, jež jsme na papír zachytili během scénky ze školní třídy šestnáctého století (zrovna byl zkoušen sám J. A. Komenský a nedopadl moc dobře), v hledání ohořelých indicií z Lešna…
Odpoledne se po několika „marných“ reklamách na „marné“ – toto slovo je v naší seniorátní mládeži velmi populární – seniorátní dny mládeže, které se budou konat v květnu v Šumperku, konala netradiční olympiáda v tělocvičně. Tu pořádala naše ostravská mládež. Disciplíny byly vskutku zajímavé: Od vytvoření co nejneobyčejnějšího účesu přes fotbal na rukách, ping-pong s pokličkami, destičkami a lžícemi po foukanou a navléknutí co největšího počtu kusů oblečení na jednoho člena každé skupinky.
Večer jsme opět přemýšleli, tentokráte nad tématem „Kdo je křesťan?“ Také jsme hráli hry, loučili se mnoha odjíždějícími, včetně Romana, který s sebou do Ostravy odvezl i klíče od tělocvičny, ve které jsme měli spát:-). Byla to docela bojovka, sehnat v noci nějaké jiné klíče, ale nakonec se podařilo, a tak jsme přece jenom mohli zase přenocovat ve svých pohodlných spacáčcích.
V neděli ráno jsme naplnili své batožiny, následně nasytili své žaludky, a pak i ducha při bohoslužbách, rozloučili jsme se a jeli jsme domů.
A závěrem: Víte proč název „Kudy Komenský nechodil“ pro tuto vítkovskou akci úplně neseděl? Paní Formánková, kurátorka tamního sboru, která se o nás celou dobu vzorně starala, nám řekla, že J. A. Komenský kdysi Vítkov navštívil. V opavském archivu je o této návštěvě zaznamenaná jediná jeho věta: „Poznal jsem, že vítkovští zlé jazyky mají.“ Časy se však mění. My jsme poznali pravý opak tohoto tvrzení. Ve Vítkově nám bylo moc dobře. Za to patří velký dík všem, kdo se podíleli na organizaci tohoto víkendu. A tak se těším na další setkání. Nejen s vítkovskými, ale hlavně s naší seniorátní mládeží.
Lenka Juřenová

Ostravské listopadání 2003

Ve dnech 7.-9. listopadu proběhlo v našem sboru „Ostravské listopadání“ (snad jubilejní desáté, nevíme to přesně) – minifestival nejen křesťanských hudebníků. Pro nás pořadatele je každý ročník překvapením (obvykle milým). Zatímco např. minulý rok převažovali mezi účastníky hlavně hosté z ostravské ekumény, letos byla jejich největší část z evangelických sborů našeho Moravsko-slezského seniorátu.
O zhruba čtyřicítku celovíkendových a osmdesátku sobotních hostů se po celou dobu starala osvědčená sestava: Sestra Jana Hašková jako velitel stravovacího zázemí, mládežníci jako její pomocníci, já se Štěpánem Jančou jako vedoucí programu. Všem spolupracovníkům, a také těm ze sboru, kteří přispěli finančně či materiálně (pomazánky, buchty…), upřímně děkujeme. Hosté se u nás cítili jako doma, což snad bylo poznat i při a po nedělních bohoslužbách, které jsme prožili společně, a na kterých jsme také společně s nimi zpívali (a že to znělo:-).
Roman Mazur