Archiv rubriky: audio

Ewa Jelinek: S Bohem v kuchyni? (audio)

Nadějnou zprávu pro dnešní den třeba i o tom, že „na Pána Ježíše se žádný zákaz volného pohybu osob nevztahuje“, vám dnes přináší Ewa Jelinek, farářka našeho ostravského sboru. Jestli si zamyšlení pustíte v kuchyni či obýváku, necháme na vás… Hezký nadějný den.

Milí posluchači, přejí Vám dobrý den.
Zdraví Vás Ewa Jelinek, evangelická farářka z Ostravy, přímo ze své kuchyně.
Zákaz volného pohybu lidí zajistil to, že jsme doma. Ale také zavřel naše kostely a modlitebny pro bohoslužebná shromáždění, takže teď děláme i církev doma.
Doma. Je to zajímavý prostor. Asi už mnohým leze na nervy. Ale co se tak ne něj podívat
z jiné perspektivy. Vsadím se totiž, že jste si to před tím, tak jako já, vůbec ani neuvědomovali.
Takže. Doma máme povětšinou vstupní dveře, chodbu, obyvák, ložnici, koupelnu, jídelnu a
kuchyň, popřípadě kuchyňský kout. A návštěvy zveme jen do některých místnosti, těch
reprezentativnějších. U mě doma těch není mnoho. Ale hlavně to není kuchyň. Mám naštěstí tu výhodu, že když přijdou hosté, například na oběd, tak „jídelnu“ aktivuji v obyváku, a ne v kuchyni.
V mé kuchyni je totiž… vždy něco špinavého. Neumyté nádobí, neutřený stůl. A když už umyji nádobí (nebo ho prostě naskládám do myčky) tak se za chvílí u dřezu stejně objeví nějaký použitý hrnek :/ Teď když sedím stále doma, tak si toho všímám mnohem víc.
Znáte to?
Ano, občas mě přepadne potřeba vydrhnout všechno, včetně kuchyňské linky či sporáku, ale stačí, že otevřu… třeba skříň s hrnci (kde je to věčně neuspořádané), a hned vyjde najevo, že moje kuchyň je prostě… moje největší můra na uklízení. Navíc je to pro mě místo namáhavé, otrocké, a často neoceněné práce. Místo, kam nerada zvu návštěvy. A když už ano, tak se celou dobu hodně stydím za tento prostor.
Ani Pána Ježíše bych do takovéto kuchyně nerada pozvala. Však to by se o mě dozvěděl až
moc. A pak by bylo nepříjemně. Uviděl by věci, kterých se stydím; návyky, kterých se neumím (a často ani nechci) zbavit. To, co mám v kuchyni, bych nikdy nezveřejnila ani na sociálních sítích (vždyť tam musí být všechno tak dokonalé)!
Takže i Pána Ježíše bych samozřejmě pozvala jen do obývacího pokoje. Tam je všechno
krásně uklízeno, tam nepocítím stud, neklid či strach, tam si udržím odstup (samozřejmě 4 metry).
Tam bych si s Ním ráda popovídala o obecných věcech, řekla bych Mu své problémy s jinými lidmi nebo s mým zdravím, a pak? A pak zhasla světlo a šla spát. Nebo bychom si dali spolu jídlo (teda nejdřív Mu za ně poděkuji), pak Ho vyprovodím a půjdu do kuchyně uklízet. Nebo možná ani neuklízet. Tam to přece nikdo neuvidí… nějakou dobu to špinavé vydrží.
To také znáte? Máte to stejně? Možná ano, ale třeba s nějakou jinou místnosti.
Pán Ježíš Kristus to takhle nemá, a přece o tom našem rozdělení místnosti ví. A tak nám říká skrze Matouše, v 6. kapitole, verších 5. a 6, tuto dobrou zprávu: A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
Náš nebeský Otec tedy chce, abychom Ho pozvali nejen do obyváku, kde se umíme hezky
přetvařovat. Ale i do našeho pokojíku, do takové té kuchyně, kde jsme sami sebou. Do naši
každodennosti. Do nitra našeho duchovního života. Nebo dokonce do vyčleněného a zakázaného území, kam nezveme nikoho.
Náš všemocný Bůh se pohybuje i po naší kuchyni; i mezi hrnci, neumytým nádobím či
neroztříděným kořením v šuplíku.
Jemu to vůbec nevadí.
Ano, řekne nám, že se mu to a tamto nelíbí. Ale ocení fakt, že jsme Ho pozvali na místo, kde
jsme nejvíc sami sebou. Ocení to, že hledáme osobní, nepokrytecký a opravdový vztah s Ním.
A co pak?
A pak můžeme spolu s Ním zasednout ke stolu, klidně už v jídelně. To, co jsme spolu
uvařili, můžeme si s Ním teď dát. A udělat z toho opravdovou večeří Páně. Doma. Však na Pána Ježíše se žádný zákaz volného pohybu nevztahuje.

Modleme se.
Dobrotivý Bože, vyznáváme, že jsme často jako pokrytci. Že jsme ti slušní a dobří křesťané,
když jsme venku, kde si toho jiní mohou všimnout, a nás pochválit. Ale doma jsme často unavení, nepříjemní a naštvaní.
Díky, že se nad námi slitováváš. Že stále trpělivě čekáš před dveřmi naší kuchyně, nebo
pokojíku. Díky, že si přeješ být s námi i tam. Že i tam máš nás rád.
Přimlouváme se za ty, kteří Tě tam mermomocí nechtějí pustit. Ani do kuchyně, dokonce ani do obyváku.
Přimlouváme se za rodiny, které jsou teď stále doma, aby uměly spolu vycházet.
Přimlouváme se za ty, kteří jsou sami doma, a nikdo je teď ani nemůže navštívit.
Přimlouváme se za ty, kteří by byli rádi doma, ale musí být v nemocnici, v práci, nebo pod
mostem.
Prosíme, buď s námi všemi. Amen

Církev doma

  • Pusťe si nedělní bohoslužby – video z 15.3 z několika sborů.
  • Nebo si je poslechněte nebo přečtěte jako audio a texty.
  • Od 17. března každý den v 8 hodin ráno je k dispozici podcast se „Slovem na každý den“.
  • Knihu Nico ter Lindena „Povídá se …“, kterou namlouvá vrchlabský farář Michael Pfann, si poslehněte zde.
  • Farář Jaroslav Pechar denně namlouvá kapitoly z Evangelického kalendáře 2020. Podněty k zamyšlení i úsměvné historky z farářské praxe naleznete zde. A třeba zjistíte, že farář je taky jenom člověk.

Kdo používáte, tak určitě vše bude i na Facebooku Evangelické církve