Biblický úvodník

Zpravodaj 1/2013

Dt 8,10-14: Budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal. Střez se však, abys nezapomněl na Hospodina, svého Boha, a nepřestal dbát na jeho přikázání, práva a nařízení, která ti dnes udílím. Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata, až se ti rozmnoží všechno, co máš, jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

Procento stoupenců křesťanství se v Evropě už po celá desetiletí, možná století, snižuje. Souvisí to s emancipací moderního člověka, který si může stále více myslet, že Pána Boha nepotřebuje, že jeho životní zdar a výkonnost záleží na nás samých. Více spoléháme na techniku, ekonomiku, kariérní vzestup, prostě na to, co sami zvládáme, než na Boží požehnání a posilu.Posledních pět let se však mluví o tom, že je doba krizová. Ekonomika stagnuje, mnoho schopných lidí dělá práci pod svou úroveň, pokud vůbec nějakou práci mají, a možná většina lidí se musí opravdu uskrovnit. Co udělá taková situace s církví, s těmi, kdo chodí do kostela? Napíšu něco, co vás možná překvapí: mohli bychom očekávat, že v době krize bude přibývat těch, kdo na bohoslužby přijdou. Zdá se totiž, že v těžkých dobách lidé více hledají útěchu u Boha. Když poznávají, že si sami v krizi nepomohou, když si musí nově uspořádat nejenom své finance, ale třeba i své životní priority a hodnoty. Slyšel jsem například od pamětníků, jak pro ně bylo důležité chodit do sboru v dobách válečných, jak bylo společenství jakoby semknutější, jak se do kostela vypravovali, třebaže to bylo nebezpečné. Prostě se zdá, že se víře v těžkých dobách dařilo lépe. A to ne proto, že by církev těžila z neštěstí lidí, nýbrž proto, že se v takových situacích více odkrývá naše základní lidská situace, že jsme na Boha odkázáni, že svůj život sami nenaplníme, zatímco s Bohem že může být náš život šťastný, ať jsou okolnosti jakékoliv.

A že se tedy taková konsolidace víry neděje v současné takzvané krizi? To může mít více vysvětlení. Já vám tu dnes nabídnu jedno. Že nás opravdová krize ještě (naštěstí) nepotkala. A proto se naše víra (či nevěra) ještě neodkryla ve své nahotě, neodpadly z ní ještě všechny slupky a nemuselo se odhalit jádro. – Možná byla naše víra doposud spíše jen výrazem vděčnosti, že se nám daří dobře. A pokud se nám dobře nedaří, za co být vděčný? Možná byla víra pro někoho jen jakýmsi kulturním zpestřením a obohacením života. A pokud se teď více musíme starat o pouhé živobytí, nemáme na nějaké duchovní zpestřování čas ani energii. Ano, víra, která byla jen takovými slupkami, ta v těžkých časech odpadá. Prozatím nevíme, co se ukáže pod ní, zda to bude k životu. Že však takových slupek nemusíme litovat, to vím určitě.