Biblický úvodník – Zpravodaj 10/2014

lebkyEZECHIEL 37,1-5 a 13-14

Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí, a provedl mě kolem nich. A hle, na té pláni bylo velice mnoho kostí a byly velice suché. I otázal se mne: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl jsem: „Panovníku Hospodine, ty to víš.“ Tu mi řekl: „Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo! Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete.“ … „I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů, můj lide. Vložím do vás svého ducha a oživnete.“

V roce 2001 se v Brně na Jakubském náměstí pustili před stavebními úpravami do archeologického průzkumu podzemí a objevili zapomenutou kostnici. Městský hřbitov, který kdysi býval u kostela svatého Jakuba, v sedmnáctém a osmnáctém století – předtím, než roku 1784 Josefínské reformy zakázaly pohřbívat uvnitř městských hradeb – už nestačil potřebám města a jeho zvětšování bránily hradby, a tak byl zaveden výměnný systém pohřbívání – po deseti až dvanácti letech po pohřbu byl hrob otevřen, ostatky vyjmuty a uloženy do zvláštních podzemních objektů a na stejné místo byl pohřben další zemřelý. V brněnské kostnici bylo nalezeno odhadem více než padesát tisíc pohřbených, obětí středověkých morových ran a cholery i švédského obléhání Brna za třicetileté války. Byli jsme se v kostnici podívat. Většina ostatků byla vyzvednuta, očištěna a znovu pietně uložena do podzemí, jednu komoru ponechali archeologové v původním pečlivém zaskládání. Atmosféra kostnice je velmi silná, ale ať ji různí lidé vnímají jakkoliv, myslím, že málokterý křesťan nepomyslí na Ezechielovo proroctví i na generace a generace těch, kdo zemřeli, věříce s apoštolským vyznáním v těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Málokoho takové místo nijak nezasáhne. Leží tam v hromadách naskládané kosti lidí, jejichž jména už si dávno nikdo nepamatuje. Nikdo z lidí. Bůh však na svůj lid nezapomíná. Hospodin slíbil Ezechielovými ústy lidu Izraele oživení, oživení pomocí Božího ducha. Bůh, který život stvořil, ho jistě dokáže dávat znovu a znovu. Ezechielovo proroctví mluví o nesmírné Boží moci, o životodárném duchu, o naději i v beznadějné situaci… A v čase, kdy už byly i Ezechielovy kosti dávno suché, poslal Bůh svého Syna. Kristus přemohl smrt a otevřel cestu k životu všem lidem. Boží duch oživuje, Boží syn zachraňuje. V Janově evangeliu čteme známé Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. A tak je možné hledět na kostnici a myslet na život, hledět na konec a myslet na začátek. Milost Pána Ježíše se všemi. (Zjevení Janovo 22,21)

Hana Vlčinská