Archiv autora: Ewa Jelinek

Co dobrého přinesl COVID

Požádala jsem Vás, abyste se zamysleli, zda vám i tato složitá doba přinesla něco dobrého. Až na jednu odpověď zde všechny uvádím. Ta jedná jediná, totiž nic pozitivního nevyjmenovala… až tak těžká je tahle doba. O to víc si važme každého dobra.

Hana Vlčinská: Zavedená distanční výuka mi umožňuje „chodit“ na některé hodiny s denními studenty, což je skvělé.

Marie Václaviková: Mám před každou infekcí respekt, ale ne strach, že by mi bránil v pomoci druhému, ale u této infekce jsem očkování přijala, které jindy odmítám. Za další, vedlo mě to k větší kázni a zodpovědnosti k sobě i ke druhým. Nejvíce jsem si uvědomila prohloubení vztahu pomoci v rodině, mezi přáteli, a dokonce i lidmi z ulice.

Jana Hašková: Asi to, že jsem vzala na milost techniku, které jsem se stále vyhýbala, přijala jsem dar, který mi byl nabídnut jako pomoc v této situaci a za vydatné pomoci dětí se snažím zrezivělé mozkové závity zprovoznit.

Lenka Foltýnová Glacová: Pokud je něco v plánu udělat, pokud se má něco odehrát, neodkládat to, neboť nikdy nevíme, kdy nám to kdo zakáže či jinak znemožní.

Jiří Groll: 1. Objevení ceny biblických hodin. Tím, že stačí přijít za dvě minuty sedmnáct a pustit PC, být vtažen do velmi zajímavých diskuzí, hledat, čím ke mně mluví Matoušovo evangelium. To je pro mne až překvapivé, co jsem dříve z nedostatku času nevyužíval. 2. Střední generace, diskuse probíhají trochu v jiné podobě a poznáváme se zase trochu z jiného úhlu. 3. Měl jsem čas přečíst dvě knihy od prof. Tomáše Halíka (Čas prázdných kostelů a Chci, abys byl) a vidět zase z trochu z jiného úhlu pohled na význam společenství a co je vlastně důležité v životě křesťana, sboru a církve. 4. Chybí nám společenství sboru, a tak se často poptáváme po někom na koho si právě vzpomeneme, někdy i voláme telefonicky a myslíme na ty, které nevidíme při online přenosech.

Jaromír Drozd: 1. mohl jsem být s naší Kačenkou takřka 24×7. 2. A taky jsem se naučil na kytaru čtyři akordy: E dur, E moll, D dur, A dur. 3. A taky mi COVID dal skvělé eZpravodaje.

Drahoslava Šeptáková: Našla jsem snadno „pozitivní přínos“. Vámi sestro farářko byla nalezena cestička, jak se účastnit biblických hodin. Pro mne i v normální době je to pro vzdálenost a spoje téměř neschůdné. S Vaší trpělivostí a nadšením pro tuto záležitost jste mě za pomoci sestry Hanky V. naučily se k Vám proklikat, pro mne neznámým způsobem!! Odcházela jsem do důchodu tímto médiem nepolíbená. Doma mě internet nebavil, protože jsem ho moc neuměla. Obohatilo mne to o společnost bratří a sester, se kterými se společně zamýšlíme nad Biblí, co nám sděluje. Ráda poslouchám zasvěcené a erudované příspěvky. Tato doba mně také dala blíže se seznámit při těchto kontaktech, když bohoslužby jsou tak omezené…

Tomáš Novotný: 1. Z praktického hlediska jsme si všichni uvědomili, jak moderní technika ruší hranice a vzdálenosti. Dnes není problém, abych měl v online semináři přednášejícího z Prahy, nebo abych já přednášel v Izraeli. Díky této situaci se také uskutečnilo to, co jsem už dlouho plánoval, ale vždy se nám zdálo, že to naráží na praktické problémy – totiž, že budu pomáhat farářům ČCE s opakováním hebrejštiny. Za této onlinové situace jsme si uvědomili, že není problém, že je jeden z Jižních Čech a druhý třeba ze Znojma… a scházíme se pravidelně se třemi skupinami farářů. 2. Ze sborového hlediska si uvědomuju, že jsem snad ještě nikdy u kávy a čaje nemluvil s tolika členy našeho sboru a tak důkladně, jako nyní každou neděli. Je to moc milé a vřele zvu na tato setkání mnohé další. 3. Z duchovního hlediska asi má pro mě největší význam, že se učím těšit do nebe. Asi ani před touto dobou jsem nebyl v situaci, že bych se bál smrti, nebo se jí snažil nějak vyhnout. Ale uvědomil jsem si, že neprožívám vnitřně těšení na to, že to bude na druhém břehu nesrovnatelně lepší. A tak se na tom snažím pracovat.

Zpracovala Ewa Jelinek

Březnové ZOOM staršovstvo (24.3.2021)

  • Zoomovou schůzi započala úvodem sestra farářka. Po obvyklém schvalování zápisu a kontrole úkolů byli presbyteři seznámeni s korespondencí. Například nám bylo sděleno, že komunikační média (plachty) visící na budově bez čísla popisného (kostelní mříži) nejsou v souladu s loňským nařízením o regulaci vizuálního smogu (reklamy) ve městě Ostrava a byli jsme vyzváni k odstranění závadného stavu.
  • Také ústředí církve na nás myslelo zasláním výsledků ankety o postavení presbyterů v církvi a materiály pro obohacení schůze staršovstva. Bohužel, náš program byl již dost bohatý, takže starší dostali za domácí úkol si je prostudovat.
  • Starší se zabývali péčí o členy sboru (pastorací) – především o ty, kdo už do sboru chodit nemohou, nebo ty, kdo sotva chodit začali. V domově na Kamenci je již možno provozovat bohoslužby.
  • Byla schválena zpráva staršovstva o životě a stavu ostravského sboru za rok 2020. Termín výročního sborového shromáždění zůstává vzhledem k vládním opatřením otevřený.
  • Starší se shodli, že Večeři Páně omezíme jen na Velký pátek a velikonoční neděli, dokud epidemie nepoleví. I když v kostele může být 76 lidí, budeme bohoslužby přenášet po internetu nejméně první dvě dubnové neděle.
  • Noc kostelů proběhne, dá-li Pán, 28.5. a organizujeme ji letos my – koordinátorem je Jana Grollová, která přijímá návrhy na vytvoření programu.
  • Starší se také zabývali rekonstrukcí jednoho z uvolněných nájemních bytů a dalšími hospodářskými úkoly – odstraněním závad elektronistalace, opravou topení či výměnou sporáku.
  • Bratr farář vybrousil, opravil a naolejoval podlahu v klubovně pod farou, s rodinou místnost vymaloval a s přispěním stolařů z charity sv. Alexandra zhotovil a nainstaloval trojdílnou lavici do klubovny pod farou. Také pingpongový stůl je jeho zásluhou zase funkční.

Bohoslužby se konají v kostele každou neděli v 8:30 ráno. Pořadník není, prostě přijďte, máme velký kostel.

Minuta ticha

Českobratrská církev evangelická se připojuje k celorepublikové iniciativě „Minuta ticha za oběti pandemie“, která proběhne v pondělí 22. března 2021 v pravé poledne.

V pondělí 22. března uplyne jeden rok od úmrtí první oběti koronaviru v naší zemi. V průběhu následujících dvanácti měsíců zemřelo v souvislosti s pandemií virového onemocnění covid-19 dalších více než dvacet tisíc našich spoluobčanů. Mnohé další oběti patrně nejsou zahrnuty ve statistikách. Je jisté, že počet se ještě zdaleka neuzavřel.

Jako občané, publicisté a aktivisté vyzýváme českou společnost, aby si památku obětí pandemie připomenula. Jsme přesvědčeni, že společné sdílení smutku a vzpomínek na oběti umožní naší společnosti lépe a důstojněji vykročit do budoucnosti, která nás po skončení pandemie čeká. Bude v ní mnoho nových výzev, jež se budeme muset naučit zvládat. Ale památka obětí by vyhasnout neměla.

Vyzýváme ke společné minutě ticha v pravé poledne v pondělí 22. března. Přispěje-li k této vzpomínce vyzvánění kostelních zvonů, připomínka památky obětí v médiích či důstojné a všech politických motivů prosté vzdání úcty obětem z úst veřejně působících osobností, budeme si jako společnost moci říct, že jsme nenechali zvítězit lhostejnost a nezájem o osudy druhých.

Budeme vděčni za šíření této výzvy všemi, kteří budou respektovat, že chvíle smutku neslouží hledání viníků či zdůrazňování jakýchkoliv dílčích zájmů. Smutek a smrt v době pandemie už z naší společné paměti nevymažeme. Minuta ticha za oběti pandemie má být aktem solidarity a úcty k obětem a jejich pozůstalým, ale i vděkem za život, jehož cenu si v této době uvědomujeme víc než kdy dřív. Minutu ticha jako velké společné gesto jsme jim všem dlužni.

Zdroj: e-cirkev.cz, www.minutaticha.cz